Natálie (16): Moje rodina se rozpadla. Viním z toho otce, který si našel milenku. A stihl ho za to trest

Vždycky jsem si říkala, jak je bezva, že žiji v normální rodině, v níž se lidé nehádají. Některé moje kamarádky si často stěžovaly, že jejich rodiče se neustále o něčem dohadují. U nás doma byl celkem klid. Je tedy fakt, že více než táta se mi věnovala vždy mamka.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Táta byl hodně pracovně zaneprázdněný, takže neměl na mě a na mladší sestru tolik času. Často jezdil o víkendu na pracovní cesty, čehož jsme vždy s mamkou využily a společně jsme vyrazily na kola nebo jinam na výlet. A někdy byl na služební cestě i týden.

Překvapení, o které jsem nestála

Když jsem byla v prvním ročníku střední školy a moje sestra chodila do osmičky na základní škole, zavolali si nás jednou rodiče do kuchyně. Prý mají pro nás novinku. Napadlo mě, že třeba budeme mít nového sourozence, ale mamka nevypadala na to, že by byla těhotná. Jejich zpráva nám se sestrou však vyrazila dech. Naši rodiče se hodlali rozvést.

Nechápala jsem to. Nikdy se nehádali a vypadali, že žiji vedle sebe spokojeně. Když se však ohlédnu do minulosti, nikdy jsem neviděla, že by táta mamku někdy objal, řekl ji zdrobněle, nebo by jí dal dárek k narozeninám či k Vánocům. Ale brala jsem to tak, že je to asi normální. Vlastně se rodiče moc mezi sebou nebavili, přesto naše rodina fungovala. Zpráva o rozvodu bylo jako blesk z čistého nebe.

Zeptala jsem se jich, jaký k rozvodu mají důvod

Už jsme se sestrou dost staré na to, abychom to pochopily. Rodiče se nejprve zdráhali něco říct. Pak ale táta odjel z domu pryč a mamka nám vše vysvětlila. Mezi ní a tátou to už neklape prý řadu let. Táta si dokonce našel nějakou jinou ženu, s níž udržuje poměr.

To jsou ty jeho časté služební cesty. Oni dva se domluvili, že spolu vydrží do doby, než budeme se sestrou trochu větší. Původně chtěli jít od sebe, až budeme dospělé. Ale situace se zkomplikovala. Ta paní, co k ní táta jezdí, prý s tátou čeká miminko. A tak se táta chce rozvést už nyní, aby se mu mohl věnovat.

Jak nám toto mohl můj milovaný táta udělat?

Copak nás se sestrou nemá rád? My jsme přece jeho rodina, a ne nějaká cizí ženská. Jenže na mém názoru nezáleželo. Mamka se akorát zeptala, s kým budeme po rozvodu chtít bydlet. Já jsem jednoznačně řekla, že s ní. A ať je ani nenapadne, že by si požádali o střídavou péči. Otec pro mě tímto skončil.

Nevím, jak dlouho probíhají rozvody v jiných rodinách, ale ten rodičů byl vyřízený docela rychle. Střídavá péče nakonec nařízena nebyla, čemuž jsem byla vděčná. Ale podle přání otce jsme se sestrou musely každých 14 dní jezdit k němu a k té jeho nové ženské, ke které se hned po oznámení rozvodu odstěhoval. Jmenovala se Markéta a byla, aspoň podle mého názoru, o hodně mladší než otec. Neudělala na mě dobrý dojem. A nejspíš ani já na ni. Moc se s námi nebavila a vlastně ani otec se nám příliš nevěnoval.

Zařekla jsem se, že tam každých čtrnáct dní rozhodně jezdit nebudu. Nejsem žádné malé děcko, mám svůj vlastní názor. Jenže máma řekla, že to takto nelze dělat, že ty návštěvy nařídil soud a my za otcem musíme, nebo by ona mohla mít pak problémy.

A tak jsme jezdily. Byly to ty nejhorší víkendy, jaké jsem zažila. Otec se s Markétou dokonce oženil. Stihli to ještě před tím, než se narodilo jejich společné dítě. Byl to kluk a dostal jméno po otci. Ten byl z něho úplně nadšený a točil se jen okolo něho. Najednou jsme se sestrou jakoby ani neexistovaly. Navíc se otec začal dohadovat s mámou o alimentech, které chtěl ponížit. Prý mají s novou manželkou málo peněz.

Říká se, že karma je zdarma

Nevím, co je na tom pravdy. Jednou, když jsme byli u otce u něho doma, nebylo mu dobře. Markéta mu zrovna nadávala, protože nestíhala dělat okolo dítěte, a potřebovala, aby někdo uvařil oběd. Bylo mi to trapné. Otec vypadal bídně a Markéta byla naštvaná. Tak jsem se do chystání oběda pustila sama. Udělat špagety s rajskou omáčkou a sýrem snad zvládnu.

Otec si šel sednout do obývacího pokoje a Markéta šla uraženě s dítětem na procházku. No zážitek jak noha. Dovařila jsem špagety a šla se podívat na otce, jak mu je. Docela jsem se zděsila, vůbec mi neodpovídal. Myslela jsem, že spí. Zavolala jsem tedy Markétě na mobil, ať se honem vrátí domů, že se otci nějak přitížilo.

Zkrátím to – otec dostal záchvat mozkové mrtvice, a to mu je teprve 42 let. Odvezla ho záchranka a v nemocnici si pobyl téměř měsíc a půl. Zůstaly mu bohužel následky. Špatně chodí i mluví a musí se všechno učit od začátku.

Samozřejmě, že je mi to líto, ale alespoň tam nemusím tak často jezdit.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT