Ester (17): Všichni mě mají za sladkou holku, která všechno má i zná. Vše je však jinak

Před dvěma lety jsem nastoupila na novou školu, protože jsme se a rodiči přestěhovali zpět do Česka. Vyrůstala jsem v Americe, kde měla máma práci. Když jsem do školy přišla, všichni se na mě dívali jako na exota, ale v tom dobrém slova smyslu.

Obdivovali mě a chtěli se kamarádit. Dodnes si myslí, že jsem hvězda, hodná holka, která všechny má ráda, je chytrá a bohatá. Realita je ale úplně jiná – a já se bojím říct pravdu.

Návrat domů nás vlastně zachránil

Moje maminka je Češka a tatínek je z Austrálie. Potkali se spolu v období studií a usadili se v Americe. Máma studovala jazyky a zůstala tam pracovat pro jednu firmu jako překladatelka, tatínek je podnikatel – a oba si chtěli žít svůj malý americký sen. Ona ale realita je mnohdy úplně jiná, než se na první pohled zdá.

Vyrůstala jsem v Louisianě, měli jsme krásný dům a docela hezký život. Pak ale začal mít táta problémy se svým podnikáním. Vzpomínám si, že mi bylo devět let, když nám dům sebrali – a my se museli poprvé odstěhovat. Krátce jsme bydleli i v Česku, ale zase jsme se přestěhovali zpět.

Takto to šlo nějakou dobu, pořád jsme se stěhovali, až nakonec máma rozhodla, že půjdeme zpět do Česka nadobro. Chtěla utéct od problémů a hlavně chtěla, aby táta zanechal svého podnikání, které nás dostávalo do průšvihu. Navíc táta měl v Česku kontakty, a tak tu měl hned i práci, máma může překládat vlastně odkudkoliv, takže bylo rozhodnuto – a my se vrátili. A určitě nás to zachránilo i jako rodinu. Naši už byli před rozvodem.

Holka z lepší společnosti

Přestěhovali jsme se do malého městečka kousek od vesnice, kde vyrůstala máma. Byli jsme doma, i když já jsem to tak úplně nevnímala, ale hodně rychle jsem si zvykla. Jenže tady se na rozdíl od Ameriky jakoby zastavil čas. Škola, do které jsem nastoupila, byla malá, a děti v ní zvědavé. Já jsem pro ně byla zajímavá a holka bohatá, která přišla ze světa. Všichni mě chtěli poznat, chtěli, abych jim povídala, jaká byla Amerika, a já jsem najednou měla spousty kamarádů – to jsem do té doby neznala. V Americe jsem byla já ta průměrná a obyčejná holka.

Užívala jsem si to

Pravdou je, že jsem si to hodně užívala. Bavilo mě být tou zajímavou, a tak jsem neváhala a přiživovala si své historky, nechala jsem spolužáky myslet si, že jsme bohatí a naši jsou obrovsky úspěšní. O tom, že otec má dluhy, kam se podívá, a my jsme rádi, že můžeme být zase v Česku, jsem samozřejmě pomlčela. Jak šel čas, došlo mi, že mě kamarádi mají za úplně někoho jiného, než kým jsem. On ten život a Americe nebyl tak růžový, jak si myslí, a my nejsme ani náhodou bohatí. Také nejsem tak chytrá, jak si všichni myslí – jediné, v čem vynikám, je angličtina.

Už bych ráda řekla, jak to všechno bylo, ale bojím se, že o své přátele přijdu, a to bych opravdu nechtěla. Mám je ráda a jsem s nimi šťastná.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Katka Procházková
if (show_sssp) { document.querySelector(".fb-comments").remove(); }
zavřít reklamu