Ve škole se jí smáli, a komentovali její váhu. Laura (17) z toho byla celá špatná, a tak začala jíst čím dál tím méně. Její omluva byla, že nemá čas na jídlo a necítí hlad. Aniž by něco tušila, začala mít problém s příjmem potravy. Bohužel vyhrát boj nad touto nemocí je zdlouhavý a Laura čeká ještě dlouhá cesta.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Laura se ve třídě mezi spolužáky necítila dobře
Laura nikdy nebyla žádná drobotina. Nebyla vyloženě tlustá, ale byla opravdu holka krev a mlíko. Sem tam jí z kalhot vylezl nějaký ten špek, ale nikdy se tím moc netrápila. Alespoň ne na základní škole, kde ji všichni měli rádi a brali ji takovou jaká je. Vše se však změnilo s příchodem na střední školu. Laura si tam nemohla zvyknout. Chyběli jí její původní kamarádi a do školy chodila vystresovaná a celá nesvá.
Posměch na nové škole Lauře nedělal dobře
Hned po několika dnech, po nástupu do nové školy, kdy se ostatní studenti začali postupně kamarádit, si někteří s nich dělali legraci z její postavy. Hned od začátku bylo jasné, že ji vyřadili z kolektivu. Laura to nesla těžce, po večerech doma plakala a do školy se netěšila. Začala nosit volnější oblečení, aby zamaskovala své tělo, ale nepomohlo to. Narážky ještě přibyly a postupně se na ni skrz prsty začali dívat všichni ve třídě.
Rozhodla se s tím bojovat po svém
Laura nikdy nebyla domácí typ, který by jen vysedával u počítače nebo telefonu. Začala více sportovat, našla si brigádu a spoustu jiných koníčků. Vše, jen aby nemusela myslet na to, jak se jí nová škola nelíbí. Měla tolik zájmů, že zapomínala na jídlo. Vždy se našel důvod, proč nemůže snídat, nebo obědvat či večeřet. S tímto jejím novým životním stylem šla dolů také její kila. Bohužel vydávala více energie, než kolik ji přijala, a tak hubla rychlým tempem.
Máma poznala, že není všechno v naprostém pořádku
Za půl roku nevážila ani 50 kg. Laura z toho měla dobrý pocit, protože spolužáci se její postavě už neposmívali. To se však přestalo líbit její mámě. Všimla si, že pokaždé, když Laura něco malého sní, není jí dobře. Ráno zvrací, aniž by cokoliv snědla a bylo na čase to začít řešit. Jenže Laura nechtěla. Byla ráda, že ji spolužáci konečně vzali mezi sebe. Začalo být ji zle čím dál častěji, ale snažila se všechno přehlížet, jen aby ji ve třídě měli pořád rádi.
Lauru odvezli do nemocnice a konečně jí došlo, že má problém
Jednoho dne Lauru vyvolal profesor k tabuli, než k ní však došla, zatočilo se jí v hlavě a omdlela. V nemocnici byl verdikt nekompromisní. Laura nechala své tělo natolik vyhladovět, že s ní odmítalo spolupracovat. S lékařem měla dlouhou rozmluvu a až poté ji došlo, co vše se může stát. Bohužel již byla ve stavu, kdy její tělo odmítalo přijímat živiny, žaludek neudržel v těle skoro žádné jídlo a Lauru teď čeká dlouhý boj, aby své tělo opět uzdravila.
Naštěstí má Laura velmi pevnou vůli a věří, že to zvládne. Ví, že tento problém bude řešit dlouho, ale nehodlá to vzdát. Chce opět sníst čokoládu bez toho, aby ji vyzvracela.
