Jako malé dítě jsem byla hodně hubená, když jsem přišla do puberty, naopak jsem hrozně moc přibrala, což mě začalo trápit, a tak jsem se pustila do hubnutí. Skončila jsem ale u doktorky s podvýživou a musela jsem rychle přibrat, abych se nemusela dlouhodobě léčit jako anorektička.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Za tu jsem se totiž nikdy nepovažovala a myslím, že jsem nikdy do extrémů nešla, jen jsem nechtěla být tlustá. Během prázdnin u babičky jsem se dokázala vykrmit tak, že jsem opět jako balón a tohle už snad ani nikdy neshodím. Proč nemohu najít ideální střed a být konečně spokojená?
Hubená jako lunt
Jako malá holka jsem byla opravdu hodně hubená, a jelikož jsem poměrně dost vysoká, šlo to na mě vidět. Byla jsem jen kost a kůže, což se velmi rychle změnilo okolo dvanáctého roku, kdy jsem začala dospívat a šla do puberty. Pomalu jsem nabírala, ale byla jsem ráda, konečně jsem vypadala zdravě jako ostatní děvčata, začala mi růst prsa a já se dmula pýchou. Jenže to trvalo jen chvíli a já začala přibírat moc rychle. K tomu jsem začala užívat antikoncepci a poté jsem přibrala neuvěřitelných pětadvacet kilogramů.
Zrcadlo mým nepřítelem
V té době se stalo zrcadlo mým nepřítelem, nemohla jsem se na sebe ani podívat. Paní doktorka mi sice antikoncepci změnila, ale kila dolů sama nešla, takže jsem začala držet dietu a pravidelně jsem chodila cvičit. V jednu chvíli jsem konzumovala pouze zeleninu a maso a střídala jsem to se dny, kdy jsem nejedla vůbec nic a pila jsem jen bylinkové čaje a obyčejnou vodu. Podařilo se mi shodit třicet kilo, a to za méně než rok, což byl podle doktorů další extrém.
Musela jsem podstoupit řadu vyšetření, ale po zdravotní stránce jsem byla v pořádku, na řadu přišla psychika. Nikomu jsem nemohla vysvětlit, že nejsem blázen, že jím, jen si dávám pozor na to, co jím, a proto jsem tolik shodila. I přesto to jako vysvětlení nestačilo, a navíc já jsem na váze ubývala stále dál. To už ale neúmyslně. Řešení lékařka viděla buď v terapii, nebo změně prostředí.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Katka a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
U babičky je dobře
Změna prostředí pomohla v té době nejvíce, doma už navíc bylo hodně dusno, nikdo neřešil nic jiného než moji váhu. Tak jsem odjela k babičce, bydlí kousek, takže to nebyl problém. A babiččina strava zabrala. Vaří skutečně výborně, a hlavně česká jídla. Navíc ona je člověk, kterému se neodmlouvá. Takže jsem se skutečně napravila již za pár měsíců, a i psychicky jsem se cítila lépe, babička totiž nemluvila jen o jídle, přibírání a hubnutí, ale probírala se mnou všechno možné, zajímala se o mě, a to mi velmi pomohlo.
Jak šel čas, začala jsem si všímat, že ze mě babička udělala pořádného otesánka, ale už mi to bylo jedno, nechtěla jsem absolvovat další řadu všemožných vyšetření a zase trápit dietami. Takže jsem to brala tak, jak to je. Má doktorka se zdála být také spokojená, i když mě varovala, že jsou u mě váhové výkyvy skutečně extrémní, což nepopírám a vidím to i na své kůži.
Valerie (16): Opila jsem se a děsně se ztrapnila. Kamarádi si všechno natáčeli na video.
Za své tělo se občas stydím a nelíbí se mi, jak vypadá. Jsem ještě mladá a vypadám jako po třech porodech, nikde se ani nechci svlékat. Do další drsné diety se ale rozhodně pouštět nehodlám. Podle lékařů jsem zdravá, a to je ten největší dar.
