Dvojčata, ať už jsou jednovaječná, nebo ne, mají k sobě trochu jiné pouto než obyčejní sourozenci. Někdy si lezou velmi na nervy, ale rozhodně na sebe nenechají navzájem nikdy dopustit. Dokážou si rozumět i beze slov.
Přečti si, co mohou zažít pouze lidé, kteří mají své dvojče a nahlédni alespoň trochu do jejich života.
Jsou jako jedno tělo
- Vždy vědí, co si jejich dvojče myslí a nepotřebují k tomu ani slova. Stačí jeden pohled. Mají vzájemnou telepatii, kterou dokážou pochopit jen oni dva a nikdo jiný.
- Dítě z dvojčat má vlastně dvě jména, protože slyší i na jméno svého sourozence.
- Přestože mohou mít naprosto rozdílné povahy, dokážou se vcítit do toho druhého a prožívat jeho pocity.
Některé věci je však rozčilují, protože je slyší stále dokola
- Dvojvaječná dvojčata pořád dokola musí poslouchat, zda jsou opravdu dvojčata, a to po čase může být otravné.
- Lidé se ptají i na to, zda jsou jednovaječná dvojčata i přesto, že si jsou podobní jako vejce vejci. Přitom to je zřejmé.
- Nejsou nikdy sami. Jedináčci by jim to sice mohli závidět, ale každý člověk potřebuje být někdy sám a oni tu možnost neměli nikdy.
Dvojčata to nemají jednoduché
- Rodiče je nutí nosit stejné oblečení, i když o to vůbec nestojí. Někdy se jim kvůli tomu spolužáci posmívají.
- Mají také stejné hračky, jízdní kola nebo brusle.
- Navzájem na sebe svalují své průšvihy, proto vesměs dostanou trest oba.
- Stále mezi sebou soupeří. Každý chce být lepší než ten druhý, a to vede často k hádkám a sporům
Být dvojčete má své klady, ale také spoustu záporů. A přestože se neustále hádají, navzájem na sebe nenechají nikdy dopustit. A když je zle, dokážou se postavit společně proti celému světu.
Autor: Katka Procházková
