Ida (16): Můj přítel je věřící, ale já ne. Miluji ho, ale bojím se, že nás to rozdělí

Každý člověk je jiný a věří v něco jiného. Jak se ale vypořádat se vztahem, kde každý má nastavené jiné priority a snaží se o správnosti svého tvrzení přesvědčit toho druhého? Takový problém teď zažívá Ida, která sice zkusila svého přítele poslechnout, ale prostě to necítí stejně jako on. Bojí se, že je jeho víra rozdělí.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Ida měla vždy slabost na hodné kluky

Ida nikdy nepatřila mezi holky, které jsou poblázněné do těch největších machrů na škole. Do kluků, které nejde přehlédnout už z dálky. Líbily se jí spíš klidnější, méně výrazné typy. Sama byla klidný člověk a hledala někoho, s kým si promluví o knihách nebo jen tak nezávazně o životě. Netoužila po dobrodružství, ale po klidu. A přesně takový byl Petr. Věčně usměvavý kluk z vedlejší třídy, který stál vždy v pozadí.

První rande bylo rozpačité

Několik týdnů po sobě jen pokukovali, ale nakonec to byla Ida, která se rozhoupala a udělala první krok. Jejich první rande bylo hodně nesmělé. Spíš tak jen chodili městem a sem tam něco prohodili. Přesto byla Ida z Petra naprosto unesená. Další rande na sebe nenechalo dlouho čekat. Čím víc se potkávali, tím víc toho měli k hovoru. Jednoho dne se však Petr zamyslel a řekl Idě, že ji musí říct něco velmi důležitého.

Každou neděli se chodil modlit do kostela

Petr svěřil Idě, že jeho rodina je velmi věřící, doma se každý den modlí a v neděli chodí na ranní bohoslužby do nedalekého kostela. Ida na chvíli koukala, ale v podstatě jí to vůbec nevadilo. Dokonce o tom chtěla vědět víc, a tohle Petra potěšilo. Vykládal jí pak celé odpoledne o Bohu, ukazoval jí různá videa a chtěl, aby spolu navštívili kostel a poslechli si jedno z nedělních kázání spolu. Ida, kterou sice povídání zaujalo, ale byla nevěřící, se rozhodla jít, aby měl Petr radost.

Návštěva kostela

V neděli ráno pro ni Petr přišel a šli spolu na mši. Seznámil ji s celou svou rodinou. Idě bohoslužba nikterak nevadila, ale zároveň ji ani nenadchla. Prostě nevěřila, že je něco takového, co kněz mluvil vůbec možné. Nahlas nic neřekla, ale myslela si svoje. Od té doby Petr mluvil jen o Bohu. Idě to už začínalo lézt na nervy. Měla Petra moc ráda, ale vadilo jí, že téma náboženství je na denním pořádku a že chce, aby začala taky věřit.

Ida se chtěla bavit také o jiných věcech, ale v ten moment konverzace vázla

Jednoho dne už toho měla dost a řekla mu, že respektuje jeho víru, ale chce mít normální vztah, kde budou jen oni dva a budou probírat i něco jiného než jen křesťanství. Petr tomu moc nerozuměl, ale snažil se hledat jiná témata. Najednou jejich konverzace opět vázla. Ida poznala, že se necítí ve své kůži a pro dnešek jejich schůzku ukončila. Teď musí popřemýšlet, jak dál. Ví, že má Petra moc ráda, ale zároveň s ním nehodlá sdílet jeho víru.

Ida bohužel už tuší, že tohle bude v jejich vztahu s Petrem velký problém, protože pro něj je to jedna ze základních priorit v životě. Uvažuje, že vztah ukončí co nejdřív, než se kvůli víře začnou hádat, ale zároveň chce, aby zůstali přátelé. Jako člověka ho ztratit nechce.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT