Co by se rodiče měli učit v rodičovské škole? A co totálně nedávají?

Rodiče někdy dokážou být hodně protivní. Co byste řekli tomu, že bychom je vyslali na kurz rodičovství? Co by se zlepšilo? A co naši rodiče totálně nedávají?

Lekce rodičovství

Když chodíme do školy, neustále nás učí něco, co považují za podstatné pro život. Matika. Čeština. Cizí řeči. Nikdo nás ale na základní, střední nebo vysoké škole neučí, jak máme zvládat své emoce a jednotlivé životní etapy. Bohužel.

Rozhodně by bylo super, kdybychom mohli právě teď hned vyslat jednoho z rodičů na týdenní vzdělávací kurz s názvem „jak komunikovat s dospívající dcerou“. Hned by se všechno vyřešilo, a nemuseli bychom ve vlastních rodičích spatřovat takové přitroublé nevzdělance.

Slovo „promiň“ patří do slovníku

Třeba by tam zjistili, že se můžou chovat i jinak než jako diktátorský vůdce státu v úpadku. Nebo by tam mohli navštívit hodinu věnovanou slušnému chování. Po zvonění by si sedli do lavice a celou hodinu se učili, že slovo „promiň“ nemusí používat jen jejich potomci.

Pak si často připadáme tak, že děláme všechno špatně, a na dospělé primadony nemáme. Opak je ale pravdou. My jsme generace, která dokáže svou chybu vidět a omluvit se za ni. V tomto oboru slušného chování má většina dospělých naprosté nedostatky. Tento předmět naprosto nedávají, a hrozí jim propadnutí!

Nejsme mimina

Rodiče si někdy vlivem uspěchané doby a hodně aktivit neuvědomují, že jsme každý rok naprosto rozdílní. Když nám bylo pět roků, děda nás naučil poslouchat dechovku, a my jsme v šatičkách s volánky nadšeně tancovaly na jeho oblíbenou hudbu. Takto nás vidí i většina rodičů. Jako malé špunty. Jenže my se každým rokem stáváme samostatnou bytostí.

Nepotřebujeme, ať nám někdo stále ofoukává bolístky nebo chystá oblečení. Dokážeme si vyprat, pověsit, vyžehlit. Tohle přece za nás nikdo dělat v budoucnu nebude, tak proč bychom měli být jako mimina, co se o sebe neumí postarat. V rodičovské škole by se dospělí měli naučit, že to umíme a nebojíme osamostatnit, a že nežijeme v mama hotelu. Dokážeme sami sobě, že na to máme. I přes to, že si rodiče často myslí, že nemáme ruce a nohy. Oběma stranám by prospělo, kdybychom se o co nejvíce věcí v domácnosti mohli starat pouze a výhradně my. Konečně by jim došlo, že nám mohou svěřit více zodpovědnosti.

„Slyším tě.“

Další předmět, který by si měli rodiče dobře prostudovat, je lekce poslouchání a naslouchání. Zatímco si jim vyléváme bolavé srdce, oni myslí na své pracovní povinnosti, nebo co uvaří o víkendu na oběd. Ta míra přehlížení je prostě nechutná! Co byste řekli tomu, kdyby si rodiče na chvíli nechali mobily vypnuté a místo legačních videí na netu se jednou pobavili se svým potomkem? Skutečně nás slyšeli? Možná by je tam naučili, že jednou týdně se hodí udělat si černou hodinku, kdy se vypne elektřina a zapálí svíčky. Třeba by nám pověděli zajímavý příběh z historie. Nebo konečně zjistili, že i my chceme být vyslyšeni!

Není to lehké

Než své rodiče odešleme na týden pryč, aby si doplnili základní vzdělání, je dobré si uvědomit jednu věc. Oni rodičovství provozují naprosto bez vzdělání, a i když to často naprosto zkopají a nedávají, každý z nich to dělá tak nejlépe, jak sám umí. Dělat rodiče komplexní lidské bytosti s individuálními talenty, emocemi a potřebami, je opravdu nelehký úkol. A tak až budete někdy na své rodiče skutečně naštvaní, představte si sami sebe, jak jdete na zkoušku z předmětu, který vás nikdo nikdy neučil. Snažíte se, co vám síly stačí, ale stejně je to pořád málo.

Umíte si představit, že byste své rodiče vyslali do rodičovské školy vy? A jaký předmět byste si přáli, aby se tam naučili?

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT