Dokud jsem stála stranou a moje kamarádka hrála první housle, naše přátelství bylo neotřesitelné v základech. Pak ale stačilo málo, aby se zbortilo jako domeček z karet.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
S Monikou jsme spolu kamarádily od prvního ročníku střední školy. Spojovaly nás hlavně společné názory. Obě nás také bavil pole dance, do kterého jsem se přihlásily. Monika vždycky byla za tu hezčí, já za tu chytřejší. Nebyla jsem právě ošklivkou, ale je fakt, že Monika se uměla vždy hezky upravit. Asi to bylo i tím, že nosila hlavně drahé značkové oblečení.
Já jsme se oblékala v second handu, kam by Monika nešla nakoupit ani náhodou. Já se v tom však nic neviděla špatného, dost často se mi podařilo sehnat opravdu dobré kousky. Na rozdíl od ní jsem se učila o dobře, takže toho, že jsme seděly v lavici spolu, Monika využívala k tomu, že ode mě opisovala. Mně to nijak nevadilo, co bych pro svoji kámošku neudělala.
Monika zase byla dobrá v balení kluků
Přiznám se, že za ní spolužáci běhali jako ocásek, což se o mně zrovna říct nedalo. Ale mně to nevadilo, i když možná trochu mi to líto bylo. Ale v konkurenci Moniky jsem neměla šanci. Ona vždy zazářila jako hvězda, já byla taková nenápadná šedá myška. Přesto jsme si spolu rozuměly. Určitě to bylo i tím, že jsem Monice nezáviděla ani kluky, ani lepší a dražší oblečení.
Jednou k nám do třídy nastoupil nový spolužák
Přistěhoval se společně se svými rodiči do města, kde jsme bydleli. Byl docela hezký, mně se líbil, i Monika se vyjádřila v tom smyslu, že by jí nevadilo, kdyby ho ulovila. Byla jsem zvědavá, jestli se jí to podaří. Ale ať se snažila sebevíc, Martin, tak se spolužák jmenoval, jejím svodům odolával. Věnoval se studiu, záhy patřil mezi premianty třídy. Jak jsme se dozvěděli, pravidelně se účastnil matematických olympiád, v čemž pokračoval i na naší střední škole.
To jsme si všimla, že na matematiku byl opravdu dobrý. Měl můj obdiv, protože právě tento předmět patřil k mým oblíbeným. Asi proto, že matematika je o logice, která mi šla dost dobře. Nijak zvlášť jsem se do ní nemusela učit, protože jsem učivo obvykle pochopila už během učitelova výkladu.
Jednou jsem venčila našeho psa v parku a narazila jsem tam na Martina
I když byl běhat, všiml si mě, pozdravil a dali jsme se do řeči. Zanechal na chvíli běhu a doprovázel mě při procházce s mým psím kamarádem. Říkal, že mají také psa, a to fenku dobrmana. Náramné dobrotisko a miláčka rodiny. Překvapilo mě to. Ještě chvíli jsme si vykládali a pak se Martin zeptal, jestli bych zítra nechtěla venčit psa společně s ním. To mě překvapilo ještě víc, ale souhlasila jsem. Náš labrador se s fenkami snáší velmi dobře a bude fajn, když budu mít s kým prohodit slovo. A ano, Martin se mi navíc hodně líbil.
Nakonec se z našeho venčení psů stala pravidelnost a začali jsme spolu kamarádit. Zjistili jsme totiž, že nebydlíme od sebe příliš daleko. Když se to Monika dozvěděla, byla z toho špatná. Nemohla totiž pochopit, že Martin dal přednost mně. Říkala jsem Monice, že já přece s Martinem jen kamarádím. Ale i tak jsem cítila, že naše přátelství s Monikou dostávalo čím dál větší trhliny.
Snažila se přidat na svých loveckých dovednostech, ale na Martina to nestačilo. Když jsem se ho na to ptala, odpověděl mi, že není rád štvanou zvěří. A na Monice je tak moc vidět, jak ráda by ho dostala. Navíc ona není jeho typ. Prý se mu líbím já, protože mi to matematicky myslí, což se o Monice moc říct nedá. Docela mi to zalichotilo. Minimálně jsem měla radost z toho, že i já se mohu líbit nějakému klukovi.
A jak to všechno dopadlo?
Monika nepřenesla přes srdce, že nezískala Martinův skalp a vinila z toho mě. Přestala se se mnou bavit, ačkoliv jsme si vůbec nic neudělaly. Dost mě to mrzelo, protože já jsem jí vždycky kluky přála a nežárlila jsem na ně. Možná to ale bylo i tím, že to byli většinou kluci, kteří mě moc nezajímali.
S Martinem je to jiné. Jsem v jeho společnosti velmi ráda
Líbilo se mi i naše společně venčení psů. Ale jen u toho nezůstalo. Jednou mě Martin pozval do kina, pak do cukrárny a my jsme začali oficiálně spolu chodit. To už bylo v době, kdy se Monika se mnou nekamarádila.
Místo ní jsem měla náhradu v podobě Martina a bylo mi dobře, takže jsem Moniku nepostrádala. Ale bylo mi líto, když jsem zjistila, jak moc je ve skutečnosti nepřející.
