K vaření a dobrému jídlu mě přivedla babička. Učila mne vařit již od útlého dětství. Milovala jsem víkendy a prázdniny u ní, protože jsme pořád něco dobrého kuchtily. Jenže babička mi před rokem zemřela a od té doby nemám s kým vařit. Chtěla jsem nastoupit na učiliště a kuchařkou se vyučit, ale moje mamka má se mnou jiné plány. Rozhodla se, že ze mě bude mít právničku a o ničem jiném nechce ani slyšet. Doma tak vařím tajně, když je mamka v práci, a jídlo nosím sousedce.
Když jsem to nedokázala já, ty musíš uspět
Mamka měla jako malá také sen. Chtěla se stát úspěšnou právničkou nebo soudkyní, jenže ještě na škole otěhotněla a začala se věnovat rodině. Nakonec skončila jako servírka, a proto mi pořád opakuje, že já v pohostinství nesmím skončit. Jenže mě to baví. Vaření je má vášeň a ráda vymýšlím nové recepty. Baví mne ovšem vařit i tradiční kuchyni. Vyžívám se v tom, a jediný, kdo mě vždycky podporoval, byla moje babička. Ta mi však zemřela, a teď už se mě nikdo nezastává. Vařit musím tajně.
Čtěte také: Vanessa (16): Nechtěla jsem se vrátit do školy. Půlka kantorů je šílená.
Když mě máma doma vidí u plotny, začne děsně vyvádět. Pořád mi opakuje, že když se to nepovedlo jí, musím být úspěšná a bohatá alespoň já. Mne ale učení nebaví, nechci být ani doktorkou, ani právničkou a už vůbec ne soudkyní.
Budu vařit, i když mi to mamka zakazuje
I přes zákaz se vaření věnuji dál. Z kapesného si nakupuji suroviny a, když má mamka směnu, vařím doma své recepty tajně. Jídlo pak nosím naší sousedce, které ode mě vždycky moc chutná. Někdy něco vezmu i kamarádům a jejich rodičům. Všichni tvrdí, že mám velký talent a mohla bych být slavná a úspěšná kuchařka. Jen má mamka o tom nechce ani slyšet.
Já jsem se ovšem rozhodla, že si za svým snem půjdu. Na její přání dostuduji gympl, ale poté už budu plnoletá a na vysokou školu nepůjdu. Začnu vařit naplno a budu se snažit prosadit.
Mgr. et Bc. Vladimír Sácký komentuje:
Milá Lauro,
Váš příběh je příběhem vášně k vaření. Vybavuje se mi film Julie a Julia, ve kterém se již dospělá žena, která pracuje v kanceláři rozhodne, že uvaří všechny recepty z klasické kuchařky její jmenovkyně. Tím hodlá řešit neuspokojivý pocit ze svého života. Vaří a píše blog a nakonec se „provaří“ k vlastnímu já. K sebepoznání lze dojít různě, třeba prací v kuchyni.
Baví Vás zkoušet nové recepty a připravovat jídlo pro sousedy a spolužáky. Jistě velkou roli v tom hraje i babička, která Vás láskou k jídlu inspirovala. Nenaplněné touhy rodičů jsou nejednou noční můrou dětí. Jen co s přáním Vaší maminky? Jaké argumenty by ji přesvědčily, aby změnila názor? Napadá mne, že když budete mít jasnou představu, co chcete a ujasníte si i cestu, kterou se k ní dostanete, mohlo by to maminku přesvědčit, aby se na věc podívala Vašima očima. Položte si otázky: Dovedu si představit, že budu mít kulinářství jako hobby? Mám reálnou představu o tom, co práce v kuchyni (té restaurační) obnáší? Chci být zaměstnancem nebo podnikat? Co mohu udělat proto, abych si zajistila odpovídající vzdělání pro výkon této profese? Jsem ochotná získat zahraniční zkušenosti?
Co navštívit časem kurz vaření nebo shlédnout soutěže v tomto oboru?
Všeobecné vzdělání se hodí vždy. Vždyť v gastronomii uplatníte matematiku a chemii, stejně jako český i cizí jazyk či estetiku. Přeji Vám hodně úspěchu ve studiu i vaření.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Mgr. et Bc. Vladimír Sácký: Na FF OU vystudoval jednooborovou psychologii a sociální práci s poradenským zaměřením. Již 11 let pracuje jako psychoanalytický psychoterapeut v soukromé praxi. Externě přednáší na katedře psychologie OU. Pracoval jako psychoterapeut s lidmi s chronickým duševním onemocněním. Věnuje se lektorování odborných a zážitkových kurzů. Má silný vztah k přírodě, rád čte, cestuje a zajímá se o umění.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
