Rodiče mám moc ráda, ale táta mě svým chováním už pěkně štve. Máma mi vždycky vyprávěla o tom, jak se těšil na kluka, ale místo toho jsem se narodila já. Další dítě už bohužel mít nemohli a otec se s tím nedokázal srovnat. Jmenuji se Karla, protože jsem měla být Karel, a tak mi také táta říká. Jsem pro něj Karel, který se nepovedl. Moc mě to mrzí.
Budeš hrát fotbal, jako každý správný chlap
Taťka zbožňuje tři věci: pivo, své kamarády v hospodě a fotbal. Všichni jeho kamarádi mají syny a společně mají založený vlastní malý fotbalový tým. Každou neděli hrají a trénují. Já tedy vlastně taky. Už od čtyř let mě otec nutí každou neděli trávit s nimi, mám kopačky, dres a na něm napsáno Karel junior.
Řekl mi totiž, že fotbal hraje každý správný chlap a on ho ze mě chce mít. I když mu já i máma opakujeme, že jsem holka, on tomu nepřikládá žádnou váhu. Když hrát odmítnu nebo mu odporuju, zmydlí mě a máme tichou domácnost. Za trest mi ještě vezme mobil, notebook a nemůžu ani na krok z domu.
Když není po jeho, je doma peklo
Jako malá jsem tolik neprotestovala a občas to pro mne byla dokonce zábava. Jenže teď už se mi hrát fotbal nechce. Raději bych šla s kamarádkami do kina nebo se hezky nalíčila a učesala. To ale nehrozí. Dřív jsem dokonce musela nosit jen nakrátko střižené vlasy, neměla jsem propíchnuté uši a nosila jsem klučicí oblečení. Teď už jsem starší, takže se odmítám oblékat jako kluk, ale otec to špatně nese.
Jakmile není po jeho, je doma zle. Někdy už raději ani neodporuji a pokud se nemusím ukazovat ve vytahaném oblečení modré barvy na veřejnosti, neprotestuji. Maminka se mě zastává, a tak to schytá taky, což nechci. Říkám si, že mi ještě zbývají dva roky do plnoletosti. Potom se zkusím osamostatnit a přestanu s ním tuhle hru na kluka hrát.
Přístup táty ke mně se však už asi nikdy nezmění. Bude mě to vždycky moc mrzet.
Mgr. Jana Wiesner radí:
Milá Karlo,
karty jste si od života nevytáhla právě dobře. Pro tvorbu ženského sebevědomí je totiž klíčová postava otce. V jeho reakcích, přijetí či odmítnutí vnímáme do dospělosti svoji ženskou hodnotu. Pokud vás otec neakceptuje jako budoucí ženu, potlačuje a popírá vaši identitu a nutí vás být tím, čím být nikdy nemůžete. Problém má on, nikoli vy.
Protože jste však na něm závislá a na vaši snahu se vymezit reaguje značně agresivně, nezbývá vám jiná strategie než vydržet a po dosažení plnoletosti se co nejdříve osamostatnit a vymanit se tak definitivně z otcova toxického vlivu.
Hodně štěstí!
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Mgr. Jana Wiesner je psycholožka, psychoterapeutka, koučka. Vystudovala jednooborovou psychologii na FFUK a Gestalt Psychotherapy v Multi-Di-Mens. Lektorovala tisíce tréninků soft skills, přednášela na VŠ, je garantem předmětu Psychologie managementu pro MBA na EBS. V privátní praxi krom psychoterapie provozuje koučování manažerů, sportovců a vedení skupin osobního růstu. Věnuje se tanci a myslivosti.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.