Karla (16): Táta chtěl vždycky syna. Místo toho jsem se narodila já. Nemůže se s tím srovnat a chová se ke mně strašně

Rodiče mám moc ráda, ale táta mě svým chováním už pěkně štve. Máma mi vždycky vyprávěla o tom, jak se těšil na kluka, ale místo toho jsem se narodila já. Další dítě už bohužel mít nemohli a otec se s tím nedokázal srovnat. Jmenuji se Karla, protože jsem měla být Karel, a tak mi také táta říká. Jsem pro něj Karel, který se nepovedl. Moc mě to mrzí.

Budeš hrát fotbal, jako každý správný chlap

Taťka zbožňuje tři věci: pivo, své kamarády v hospodě a fotbal. Všichni jeho kamarádi mají syny a společně mají založený vlastní malý fotbalový tým. Každou neděli hrají a trénují. Já tedy vlastně taky. Už od čtyř let mě otec nutí každou neděli trávit s nimi, mám kopačky, dres a na něm napsáno Karel junior.

Řekl mi totiž, že fotbal hraje každý správný chlap a on ho ze mě chce mít. I když mu já i máma opakujeme, že jsem holka, on tomu nepřikládá žádnou váhu. Když hrát odmítnu nebo mu odporuju, zmydlí mě a máme tichou domácnost. Za trest mi ještě vezme mobil, notebook a nemůžu ani na krok z domu.

Když není po jeho, je doma peklo

Jako malá jsem tolik neprotestovala a občas to pro mne byla dokonce zábava. Jenže teď už se mi hrát fotbal nechce. Raději bych šla s kamarádkami do kina nebo se hezky nalíčila a učesala. To ale nehrozí. Dřív jsem dokonce musela nosit jen nakrátko střižené vlasy, neměla jsem propíchnuté uši a nosila jsem klučicí oblečení. Teď už jsem starší, takže se odmítám oblékat jako kluk, ale otec to špatně nese.

Tamara (17): Všichni už s někým spali. Já si ale chci počkat na skutečnou lásku. Dělají si ze mě legraci.

Jakmile není po jeho, je doma zle. Někdy už raději ani neodporuji a pokud se nemusím ukazovat ve vytahaném oblečení modré barvy na veřejnosti, neprotestuji. Maminka se mě zastává, a tak to schytá taky, což nechci. Říkám si, že mi ještě zbývají dva roky do plnoletosti. Potom se zkusím osamostatnit a přestanu s ním tuhle hru na kluka hrát.

Přístup táty ke mně se však už asi nikdy nezmění. Bude mě to vždycky moc mrzet.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT