Martina z našeho příběhu byla stejná možná jako ty, stejně jako ty potkala svou první lásku a zažila brzy velké zklamání a okusila, jaké to je, když člověk svou první lásku ztratí. Ona ovšem ztratila doopravdy. Nepřišla jen o první lásku, ztratila mnohem víc.
Kluk jako z amerického filmu
Bylo to jako z pohádky. Martině bylo v té době patnáct let a poznala o dva roky staršího kluka. Byl vysoký, měl svaly a neuvěřitelně krásný úsměv. Martina se zamilovala na první pohled, když si pak od bratra své kamarádky zjistila jeho jméno, měla pocit, že si jsou opravdu souzeni. Jmenoval se Martin a bydlel pár minut pěšky od jejího domu.
Chodili na stejnou střední školu, a zatímco Martina právě nastoupila do prváku, Martin byl o ročník výš. Věkový rozdíl tak nebyl tak velký a přitom už vypadal mužně a působil jako dospělý kluk. Byl to sportovec, hrál aktivně fotbal a působil na ni jako magnet. Nebylo lehké ho oslovit, Martina ještě nikdy k nikomu něco takového necítila a tak měla obavy. Martin byl sice vyhlášený krasavec a sukničkář, to jí ale nevadilo. Lidi toho napovídají.
Tak jsem ho sbalila
Martina vzpomíná: „Nemyslela jsem na nic jiného, jen na něj. Z jedniček jsem měla trojky a ve škole se trápila. Přestala jsem se věnovat svým zájmům a veškerou energii jsem věnovala jen tomu, abych se s ním mohla blíže seznámit. Kamarádka mi poradila, že se půjdeme podívat na jeho fotbalový zápas, prý někde četla, že když mu dám najevo, že me jeho koníčky zajímají, stoupnu u něj na ceně. Tak jsme šly. Tahle rada mi změnila dosavadní život.“.
Na fotbalovém zápase si Martin Martiny skutečně všiml a dali se do řeči. Další týden spolu zašli do kina a začali se vídat čím dál častěji. Martina nakonec velmi rychle pochopila, že pokud si chce jeho přízeň udržet, bude muset mu dát to co chce. Přeci jen byl starší a tihle kluci už touží po bližším fyzickém kontaktu. Nemusela se ale dlouho přemlouvat, přece ho milovala. Jenže štěstí a láska nevydržely dlouho, už po třech měsících jejich vztah ochaboval a Martin na ni měl pořád méně času. Nakonec musela pochopit to, co si nikdy nechtěla přiznat. Byl takový, jak se o něm vykládalo a rád se otočil za každou sukní. Martina tak zjistila, že zdaleka není jedinou láskou v jeho životě.
Hořké zklamání a pád na dno
Martině se zhroutil svět. Když se Martina zeptala na všechno narovinu, ani jí neodporoval a všechno přiznal. Nikdy ji vlastně nemiloval ale měl ji prý rád. Dnes Martina vzpomíná takto: „Bylo to, jako kdybych se propadala stále hlouběji, ale pode mnou vlastně nebylo žádné dno, jen sem pořád padala. Bolelo mě celé tělo, nemohla jsem vstát z postele, tak tomuhle se říká láska? Běželo mi hlavou, že to už nikdy nechci zažít. “. Přišla o svou první lásku ale brzy si uvědomila, že život musí běžet dál. Začala tedy zase chodit mezi lidi, věnovala se jízdě na koni a měla pocit, že klukům už odpustila.
Po pár měsících ji Martin opět na školní chodbě vyhledal a pozval ji na rande. Mám jít, říkala jsem si a ve skrytu duše jsem jásala. Nikdy jsem ho nepřestala milovat a přece jen se mi zdál zase o něco krásnější. Prosil mě a slíbil, že se už změnil a všechno pochopil. Prý jen já jsem to s ním myslela upřímně. A tak jsem s ním šla. Chodili zase spolu a všechno se zdálo být zalité sluncem. Až se jednoho dne ve třídě objevila učitelka a se slzami v očích třídě oznámila, že žák z jiného ročníku jel večer s kamarády trenérem ze zápasu a měli nehodu. Ten kluk to nepřežil. Když pak Martina uslyšela jména onoho žáka, ucítila tu nejhorší bolest. Ztráta lásky se se ztrátou blízkého člověka nedá nijak srovnat. Tohle nezahojí čas, čokoláda ani útěcha nejlepší kamarádky. Ve vteřině tak přišla o všechno a dodnes se bojí znovu zamilovat.
Život někdy umí být mnohem krutější než první láska.
