Když Katka pak vyšla z ordinace a oblékala se v čekárně, vyšla sestřička a zeptala se Katky, jestli náhodou nenechala v ordinaci mobil. Její nebyl, ale jediný, kdo tam před ní byl, byl přece on. V tom se rozrazily dveře a záhadný kluk si pro svůj mobil přišel. Najednou se sám dal s Katkou do řeči. Jmenoval se Tomáš. Katka dodává: „Tak tohle jsem vážně nečekala, začal si se mnou najednou povídat. Představil se, začal se smát, jaký je popleta, že strašně spěchal a začal vyprávět, jak přijel za babičkou na návštěvu a jí onemocněla kočka, tak ji vzal na prohlídku. Najednou jsem zjistila, že u nás ve městě ani nebydlí, že se jmenuje Tomáš a je o tři roky starší. Povídali jsme si asi pět minut a on mě nakonec pozval o víkendu do kina. Samozřejmě, že jsem souhlasila a odcházela domů s neuvěřitelným pocitem a motýlky v břiše. Dnes je to už půl roku a jsme spolu moc šťastní. Nikdy bych nevěřila, že to takhle může dopadnout. Přiznala jsem mu i to, že se mi líbil už před roky v čajovně a teď se tomu jen smějeme. Už věřím, že cesty osudu jsou nevyzpytatelné.“