I když bydlíme v kosmopolitní Praze, stejně se mi zdá, že je naše společnost dost netolerantní. Zatímco v zahraničí je běžné, že se do sebe zamilují lidé z různých náboženství, u nás si drží odstup. A nejvíc od muslimů. Nevím, jak to říct doma… zamilovala jsem se!
Lásce nelze poručit
Nikdy jsem si nepředstavovala, že budu takhle zamilovaná. Většinou se mi líbili blonďáci s modrýma očima a celou pubertu jsem zbožňovala One Direction, hlavně Harryho. Nikdy se mi nelíbily snědé typy kluků. Když jsem ale v jazykovce začala chodit na hodiny francouzštiny, všechno se změnilo. Ve vedlejší lavici seděl ON! A byla jsem chycena do pasti. Snažila jsem se na něj hledět skrze prsty, aby se mi tak nelíbil, ale všechno bylo marné. Postupně jsem se do něj stále více zamilovávala.
Všimnul si mě
Ve skupince nás bylo málo a asi bylo nemožné, aby si nevšimnul, že na něj civím. Francouzština se stala světlým bodem celého týdne. Postupně zjistil, že se mi líbí. Po pár týdnech mě oslovil. Bylo hezké ho slyšet mluvit česky, má totiž krásný hlas a velmi osobitý přízvuk. Přistěhoval se sem před několika lety se svou rodinou. Přišel mi hrozně roztomilý, jak mnohdy hledal vhodná slova. Bylo kouzelné, jak se snažil, aby neudělal v češtině chybu. Přesto to působilo tak, jako by mluvilo malé dítě.
Doprovázel mě na zastávku
Postupně jsme se bavili čím dál tím víc a nakonec mne po každé francouzštině doprovázel až na zastávku. Bylo krásné vidět, že má o mě někdo s tak milýma očima zájem. Postupně jsme se do sebe zamilovali a začali jsme spolu trávit čas i po škole. Vysvětloval mi odkud pochází a jaké tradice a náboženství jeho rodina uznává. I když nechodíme do kostela, naši mají po bytě pár obrázků s křesťanskou tematikou a občas si o víře povídáme. Zjistila jsem ovšem dost zarážející věc!
Táta reagoval přehnaně
Když jsme se jednou spolu dívali na večerní zprávy, táta se doslova naštval, když viděl příspěvek o migrantech. Byl rozhořčený a říkal, že muslimové v Evropě nemají vůbec co dělat. Že to povede k zániku naší kultury stejně, jako tomu bylo před několika stovkami let. Úplně mi zatrnulo. Nechápala jsem, jak může reagovat tak přehnaně. A řekla jsem si, že asi není nejlepší nápad se o své lásce zmiňovat.
Ve třídě už to všichni ví a dělají si ze mne legraci
Svěřila jsem se alespoň kamarádkám ve třídě. Potom jsme se spolu však pohádaly a ony poslaly informaci dál. Nakonec se to dozvěděla celá třída. Dělají si teď ze mě legraci a předhazují mi všechny možné historické události. Jako by nenávisti na světě už nebylo dost… Říkají mi, že se těší, až budu mít několik dětí a nebudu mít žádná práva, protože jsem holka. Je hnusné takové řeči poslouchat.
Rozhodla jsem se, že budu mlčet
Na základě těchto zkušeností jsem se rozhodla, že budu o Akhmedovi mlčet. Neříkám už vůbec nikomu o tom, že se vídáme. Dokonce ani své nejlepší kamarádce. Vím, že by všichni šíleli a snažili by se mi to rozmluvit. Když jdeme spolu ven, vymluvím se doma na kamarádky. Stejně tak on o tom mlčí doma. Jejich rodinné tradice by mu nedovolily, aby chodil s kým chce.
Ema (17): Sex s přítelem mě bolí, on na to však nebere ohledy a je ke mně hrubý, když ho odmítnu.
Jsme spolu už téměř rok. Sice jsme se kvůli karanténě a zrušené výuce francouzštiny nemohli tolik vidět, ale vím, že to naši lásku jen posílilo. Scházíme se tajně a je nám spolu krásně. Mám strach, co se bude dít, až se to dozví naši rodiče. Zatím se však na to snažím nemyslet a přemýšlím jen nad tím, jak se s ním vidět co nejčastěji. Doma se s rodiči o ničem nebavím. Občas se sice snažím nastínit, že ne všichni lidé jiného vyznání jsou špatní, ale zatím to nic nového nepřineslo. Až naši zjistí, s kým chodím, asi se zblázní!
PhDr. Tomáš Novák radí:
Vážená slečno, významný postmoderní filozof Ludvík Witgestain (jeho maminka byla v Poldi zvěčněná na značce kladenských železáren) kritizoval mnohomluvnost. Tvořil filozofické eseje o jedné větě. Např.: „O čem nelze mluvit o tom je třeba mlčet“. Jednejte dle toho. Nic proti cizincům ze sebevzdálenějších zemí. Mnohokrát jsem se setkal s tím, že se v ČR vůči ženám chovali lépe než tuzemci. Poté, co se s partnerkou vrátili do své vlasti rázem se přizpůsobili tamním poměrům. Obdobný trend (USA – Irán) ilustruje namátkou kniha Bez dcerky neobejdu. Buďte proto velmi opatrná. To, co může vypadat jako pohádka tisíce a jedné noci, se mnohokrát stalo noční můrou.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.