Když jsem se začala přátelit s Klárou, bylo nám osm let a poznaly jsme se na letním táboře. Od té doby jsme byly nerozlučné kamarádky. Moc jsme si rozuměly a já jsem měla ohromnou radost, když se Klára se svou rodinou přistěhovala k nám do města.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Byly jsme si konečně blíž a mohly jsme se vídat i ve škole. Často jsem také chodila k nim na návštěvu, měla moc milé rodiče. Později na střední škole už mi ale její otec začal být milejší více, než by bylo vhodné. Ale nemohla jsem si pomoct.
Ani nevím, jak se to stalo
Bylo mi šestnáct, když jsem se začala na jejího otce dívat úplně jinak. Byl moc hezký, vůbec nevypadal na svůj věk a vždycky si se mnou rád povídal. Když jsem čekala na Kláru, než se nachystá, abychom mohly vyrazit ven, vždycky jsme si povídali a moc se u toho bavili. Doma měli s Klářinou maminkou velké problémy, to bylo vidět už na první pohled, od Kláry jsem pak věděla, že u nich doma se schyluje k rozvodu.
Jednou jsme u nich spaly a slyšely jsme z pokoje jejich hádku. Klářina matka pak odešla z domu a běžela k sousedce, kam se za ní vydala i Klára. Chtěla jen vědět, že je máma v pořádku. Já jsem vyšla z pokoje a šla za jejím otcem do kuchyně, kde seděl a byl smutný. Objala jsem ho a v tom se to stalo, začali jsme se líbat. Ani nevím, jak se to stalo. Najednou mi došlo, že tohle bych opravdu neměla dělat a utekla jsem zpátky do Klářina pokoje.
Lákalo mě to stále více
Po čase mluvila Klára o tom, že u nich doma je už nějakou dobu klid, že si to snad rodiče už vyjasnili. Měla jsem jako její kamarádka radost, ale něco ve mně mi napovídalo, že by bylo lepší, kdyby šli od sebe. Já jsem totiž na polibek od jejího otce nezapomněla a chtěla jsem ho zase vidět. A když jsem něco chtěla, uměla jsem tomu jít naproti. Byla jsem hrozně drzá, měla jsem jen týden před sedmnáctými narozeninami, když jsem jejího otce přišla navštívit domů, zrovna když Klára s matkou byly odjeté u babičky.
Když otevřel dveře, úplně jsem oněměla. Nevěděla jsem, co mám říct a v tom mě chytl za ruku a vtáhl do bytu. Tam jsme se začali znovu líbat a zanedlouho jsme skončili v ložnici. Byl to můj první sexuální partner, tehdy jsem právě s ním přišla o panenství. Nebyla jsem nikdy na kluky a nestřídala je, ani nespala s každým, abych si něco dokazovala jako ostatní holky ve třídě. Já jsem se do Klářina otce prostě zamilovala.
Bylo to krásné, ale co dál?
Bylo to nádherné, moc jsem si to užila, ani to nebolelo, jak mě některé spolužačky varovaly. Naopak to bylo něžné a já jsem pochopila, že jsem se poprvé v životě asi zamilovala. Zároveň mě ničila představa, že se to stalo s Klářiným otcem. Týden se nestalo vůbec nic a Klára na mě poznala, že se něco děje. Na skutečný důvod mého divného chování ale naštěstí nepřišla. Naopak mi začala vyprávět, že u nich doma je už delší dobu klid, a že to vypadá, že se rodiče rozvádět ani nebudou.
To mě úplně rozzlobilo, nechápala jsem, proč se mnou tedy její otec vlastně spal. Možná jen potřeboval povyražení, myslela jsem si. O pár dní později, když jsem šla ráno do školy, na mě před domem čekal Klářin otec v autě a řekl, ať si nasednu, že mě někam vezme. Do školy jsem ten den už nedorazila, jeli jsme k nim na chalupu, a tak strávili další krásné společné chvíle. Jenže to už jsem chtěla také odpovědi. Co tohle má znamenat?
Řekl, že mě má rád – a já mu uvěřila
V tu chvíli mi vyznal lásku a já jsem mu to všechno uvěřila. Já sama jsem jej milovala ohromně moc, a tak jsme se na té chatě pomilovali hned třikrát po sobě. Bylo to úžasné a já jsem měla pocit, že chci být už jen s ním. Řekl mi, že doma všechno vyřeší, já jsem na oplátku slíbila, že si zajdu ke gynekologovi a začnu brát antikoncepci. Takhle tajně se spolu vídáme už rok a vždycky je to moc krásné.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Ilona a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Už nechci lhát
Už přes rok ale musím lhát své nejlepší kamarádce, která na mě logicky pozná, že se něco děje. To je hrozný pocit a já už jí nic dál tajit nechci. Také se konečně u nich doma schyluje k rozvodu a my si s jejím otcem slibujeme, že budeme konečně spolu oficiálně a napořád. Nevím, jak moc vážně to se mnou myslí, ale jeho lásku ke mně mu věřím. Ze zákona neděláme ani nic špatného, jen se bojím, že přijdu o kamarádku a on zase o jedinou dceru.
Ivona (15): „Já jsem adoptovaná?“ To mě překvapilo. Setkání s biologickou matkou byl ještě větší šok
Přiznat pravdu se bojíme oba, chceme však být spolu a slíbili jsme si, že to společně zvládneme a já tomu věřím. On je dokonalý.
