Když byla Eva malá holčička a chodila ještě do školky, byla velmi pohybově nadaná a chtěla začít chodit na hodiny aerobiku. Cvičení jí šlo, a postupně se dostala na velmi slušnou úroveň a společně s celým týmem jezdili na řadu vystoupení a soutěží.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Eva dala do aerobiku všechno, jenže postupem času zjistila, že ji hodiny trénování týdne už nenaplňují a chtěla by začít trávit čas se svými kamarády venku. Teď ale neví, jak to rodičům, kteří se v ní tolik vidí, má říct.
Krásné kostýmy, dřina i úspěch
Evě se na aerobiku líbilo hlavně to, že může nosit pokaždé jiné a krásné kostýmy na soutěže, může chodit hezky učesaná a namalovaná. Na závodech měly holky z jejího oddílu vždycky úspěch, a to už od samého začátku. Evu bavilo cvičit, hýbat se a velmi chtěla být co nejlepší. Její rodiče měli jen ji, a tak chtěli svou dceru všemožně podporovat.
Aerobik je náročný sport, a to také po finanční stránce. Rodiče se museli ohánět, aby její sny plnili, a ona si všechno dnes velmi uvědomuje. I přesto ale cítí, že ji už sport tolik nenaplňuje, a především jí bere volno, které by mohla trávit s kamarády.
„Na závody jezdíme často a musíme i hodně tvrdě trénovat, konkurence je obrovská. Náš oddíl patří k těm dobrým a my chtěly být vždycky nejlepší. Zažily jsme několik úspěchů, a to mě vždycky pohánělo vpřed. Ale teď už mě nebaví čtyřikrát týdně trénovat několik hodin a potom trávit i víkendy na závodech a vystoupeních. Nedostanu se s přáteli ven a trávím dny v tělocvičně a ve škole. Chtěla bych s tím skončit a věnovat se více sobě, kamarádům a také učení, ale rodiče o tom nechtějí ani slyšet,“ vypráví Eva.
Není to pro ně důvod
Rodiče Evu do cvičení stále ženou hlavně proto, že neuznávají její důvody, proč chce skončit. Myslí si, že s přáteli může být i tak, je s nimi přece ve škole. Chtějí, aby svůj talent jen tak nepromarnila a dokud je dobrá a zdravá, měla by podle nich pokračovat. Také si uvědomují, kolik úsilí a peněz ty roky stály, a proto chtějí po dceři rozumnější argument. Ten ona ale nemá, tohle jí přijde jako dostatečný důvod.
Dělej to, co tě baví
Evě vždycky rodiče říkali, že má dělat v životě hlavně to, co ji baví. Jenže ona se teď dostala do bodu, kdy dělá něco, co ji už nebaví, ale přesto musí, protože to chtějí její rodiče. A je velmi těžké je odmítnout. Situaci ale vyřešit nějak musí, protože dělat tvrdý sport s odporem stejně nemá do budoucna vůbec smysl. To, co totiž baví dítě, nemusí už bavit dospívající slečnu.
I když jako malá dala do tréninku hodně a soustředila se plně na svůj cíl, teď už má dost možná jiné cíle a těch by také měla mít možnost dosáhnout. I přátelé jsou navíc v životě mladé slečny velmi důležití.
„Už mě napadlo, že bych mohla začít bojkotovat hodiny, něco zkazit nebo se na vystoupení nebo závod prostě nedostavit, ale nechci trápit naše. Chtěla bych se s nimi jednoduše domluvit, abychom si sedli a prostě se shodli, že už to nemá cenu, ale mám strach, jak zareagují. Zatím mě vždycky odmítli a byli naštvaní. Zkusím je na to nějak postupně připravit, nutit pořád mě prostě nemohou, alespoň tedy doufám,“ končí své vyprávění Eva.
Ta to teď určitě nemá jednoduché a ona sama si potřebuje uvědomit, co všechno chce najednou hodit za hlavu – roky dřiny. Pořád je to ale její život a ona dospívá, co bude nebo nebude dělat, by si tak skutečně už měla rozhodnout jen ona sama.
