Přiznat si to sama sobě je už sama o sobě dost těžká věc. Erice to trvalo také dlouho, než si uvědomila, že to skutečně takhle cítí a takhle chce i žít. Svůj vztah s Pavlou skrývala celé dva roky, a že to řekne mámě, se odhodlala, až na nátlak své přítelkyně. Erika dodává: „Pavle už vadilo, že se pořád schováváme, že se nemůžeme chytit za ruku, její rodiče to o ní už věděli, jenže mě bylo čerstvých osmnáct a ona už měla dvacet. Ještě jsem měla před maturitou, chtěla jsem nejprve dodělat školu a až potom to mámě říct. Věděla jsem totiž, co bude následovat. Matka nesnášela lidi, kteří byli jiní, chodila do kostela a měla celkově divné názory. Nikdy jsme si moc nerozuměly, a to ani přesto, že jsme společně žily jen my dvě a nikoho jiného z rodiny už neměly. To, že přijdu a řeknu jí, že jsem homosexuální, a že mám partnerku, mě doslova děsilo. Ve skutečnosti její reakce ale byla ještě horší, než jsem předpokládala.“