Erika dnes vzpomíná: „Když mi bylo dvanáct, začala jsem si uvědomovat, že mě na holkách něco přitahuje ale tak nějak jinak. S holkami ve třídě jsem si moc nerozuměla, přišly mi hloupé a povrchní. Přitom když jsem odjela tehdy na tábor a viděla tam své kamarádky z dětství, které byly úplně jiné, cítila jsem cosi zvláštního.“ Erika tomu ale zvláštní význam nepřikládala a myslela si, že je to věkem a obdobím puberty. Později, když už ale dospěla do věku, kdy každá z jejich spolužaček měla kluka a zažívala s ním svoje poprvé, poznala, že jí se kluci skutečně nelíbí a naopak se v ní probudily touhy poznat blíže dívčí tělo.

„Když jsem potkala na ulici nějakou holku, hned jsem přemýšlela, jak asi vypadají její prsa, zda jsou pevná a měla jsem chuť si na ně sáhnout, naopak, když jsem viděla holky, jak slintají nad zadkem našeho třídního, bylo mi z toho zle. V tu chvíli mě napadlo, že bych možná mohla být na holky. Poznala jsem na internetu jednu holku z města, byla o dva roky starší, jmenovala se Pavla a moc se mi líbila. Sblížili jsme se a s ní jsem zažila své poprvé. Od té doby jsem měla jasno.“