Se svým přítelem Jirkou jsem už dva roky. Seznámili jsme se na střední škole a okamžitě z toho byla láska jako trám. Před dvěma týdny jsme společně oslavili mé osmnáctiny, a od té doby jsem ho už neviděla. Zjistila jsem krutou pravdu a vyčítám si, že jsem byla tak slepá.
Jsi jiný
První změny jsem začala pozorovat už před více než rokem. Jirka se povahově začal hrozně měnit, z hodného a obětavého kluka byl nervózní a výbušný uzlíček nervů. Nálada se mu měnila více než počasí, a já jsem s ním přestala nacházet společnou řeč. I tak jsem ho ale moc milovala, a protože on v té době maturoval, přisuzovala jsem to stresu ze zkoušek.
Všimla jsem si, že skoro nespí, hubne a je šíleně podrážděný. V tom ale uměl po hodině zcela otočit a být zase milý. Když jsem mu řekla, že je jiný, vlastně ani nereagoval. Když maturitu udělal, měla sem obrovskou radost i za něj. Měli jsme velké plány a já se těšila, až odmaturuji i já – a budeme spolu konečně žít jako normální pár.
Život se nás neptá
Jenže život se nás neptá, co vlastně chceme. I když se Jirka po maturitě zklidnil a začalo to mezi námi být zase jako dřív, dlouho to bohužel netrvalo. Léto jsme měli krásné, ale na podzim minulého roku to opět vypuklo. Já jsem Jirku již skoro nevídala, on přišel jen, když sám chtěl. Trápila jsem se a kamarádi mi říkali, abych si dávala pozor, že se začal scházet s divnými lidmi. Já to nechtěla slyšet a přehlížela jsem všechny varovné signály. Nepřipustila jsem si, že by mohl můj milovaný Jirka brát drogy.
Čtěte také: Vendula (16): Mám tři nápadníky a nevím, kterého si vybrat. Tak dlouho jsem si přála zamilovat se.
Udělala jsem chybu, možná jsem mu mohla pomoct
Až teprve poté, co jsem ho po oslavě svých narozenin už neviděla, jsem začala svým přátelům věřit. Už na oslavě byl totiž Jirka totálně mimo, vypadalo to, že nespal snad už týden, oblečení na něm jen vlálo a oči měl tak vykulené, že jsem se bála, aby mu nevypadly z důlků. Tohle byl důkaz – Jirka si jede v drogách – a už zatraceně dlouho. Nedalo mi to a začala jsem pátrat za pomoci Jirkova bývalého spolužáka, jak to vlastně je. Svou teorii jsem si ověřila a konečně mi to všechno začalo dávat smysl.
I když jsem šíleně naštvaná a zklamaná, mám o něj zároveň strašlivý strach. Chtěla bych s ním mluvit a nabídnout mu pomocnou ruku, aby se z toho dostal. Bojím se ale odmítnutí.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
