Menstruaci jsem v naší třídě dostala mezi prvními. Nejprve jsem se za to styděla, ale když mi maminka všechno vysvětlila, začala jsem být více v klidu. Vím, že je to přirozené, ale někdy mi bylo první dny vážně špatně nebo jsem krvácela opravdu silně, to mě maminka občas nechávala i doma.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Pak ale řekla, že každá žena se s tím musí sžít a naučit se fungovat. Každý měsíc mi odmítala psát omluvenky, a tak jsem je už po ní ani nechtěla. Během tělocviku však vložka najednou nestačila a mně se stala nehoda. Na ten trapný okamžik nikdy nezapomenu.
Doma nebudeš
Když jsem dostala menstruaci poprvé, byla jsem právě u kamarádky, začalo mě bolet břicho a vůbec jsem netušila, co se děje. Odešla jsem proto rychle domů a na záchodě jsem ihned zjistila, co se mnou je. Dostala jsem svou první menstruaci. V té době ji ve třídě měly jen tři holky, a tak jsem o tom ani moc od kamarádek neslyšela, naštěstí mě maminka se vším seznámila.
Druhý den ráno mi bylo zle a krvácela jsem opravdu silně, proto jsem nešla ani do školy. Tohle se opakovalo každý měsíc, jenže i lékařka nám řekla, že je všechno v pořádku a na počáteční nevolnost a silnější krvácení si budu muset zvyknout, že se vše upraví, až budu starší.
Takže mi maminka už odmítala psát omluvenky, koupila mi silnější vložky, dala prášek od bolesti a vždy mě do školy normálně poslala. Ze začátku jsem se ale necítila vůbec dobře, pořád jsem musela chodit na záchod, navíc mi přišlo, že to na mě každý vidí. Vážně jsem si vsugerovala, že vždy když odcházím na záchod vložku si vyměnit, všichni vědí, co tam jdu dělat. Za nějakou dobu už to dostaly i nejbližší kamarádky a mě se zase na chvíli ulevilo, už jsem v tom totiž nebyla úplně sama.
Osudná hodina tělocviku
Horší to bylo ve dnech, kdy jsme měli ve škole tělocvik. To bylo nejhorší, tampóny jsem nesnášela dobře, a navíc jsem měla problém s jejich zaváděním, nebylo tedy zbytí a musela jsem i během tělocviku mít silnou vložku. Neustále jsem ji kontrolovala, cítila jsem se nesvá a také jsem věděla proč. Jednou během míčových her jsem najednou ucítila, jako by se vložka pohnula a mě něco teklo po stehnech. Bylo teplo a já měla jen krátké kraťase, a ještě v nešťastné žluté barvě. Všechno tedy šlo vidět.
Podívala jsem se dolů a okamžitě jsem úplně ztuhla, viděla jsem, jak mám kraťase celé červené a jak mi krev teče po nohou dolů. Rozběhla jsem se na záchod, nikomu jsem nic neřekla, jenže spolužák si toho všimnul, vykřikl na celé kolo a celá třída se na mě zadívala a začali se smát a jeden přes druhého pokřikovali. Už ani nevím co, bylo mi hrozně trapně, nevěděla jsem, co mám teď dělat.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Renata a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Myslela jsem, že ze šatny neodejdu nikdy
Když jsem doběhla na záchod, hrozně jsem se rozplakala. Došla tam za mnou má nejlepší kamarádka, s tím, že ji vyslal učitel, aby mi pomohla. Podala mi tedy čisté věci i vložky, já se osprchovala, převlékla, ale ze šatny jsem už odmítala vyjít ven. Věděla jsem, že se mi budou všichni moc smát. Zůstala jsem tam až do konce hodiny. Poté do šatny vešly holky a musím uznat, že ne všechny se mi smály. Smály se vlastně jen ty, které samy ještě s menstruací neměly tolik zkušeností a samozřejmě pár třídních fiflenek, které nemohly pochopit, proč nemůžu nosit tampóny, s těmi by se mi to podle nich prostě nemohlo stát.
Věděla jsem, že budu muset opustit šatnu a jít zase do třídy, to bylo pro mě nejvíce ponižující. Stalo se přesně to, co jsem očekávala, jakmile jsem otevřela dveře a vyšla, kluci spustili a začali se mi hrozně moc smát.
Už je to několik měsíců zpátky a spolužáci se mi stále smějí. Říkají mi jahůdko a pokaždé, když jdu do školy a mám menstruaci, kontroluji se snad každou půlhodinu. Na tělocvik už s menstruací odmítám chodit raději úplně.
