Dáša stejně tak, jako každá malá holčička chtěla mít nějakého domácího mazlíčka. Jenže její zaneprázdnění rodiče jí nikdy žádné nedovolili. Její touha starat se o zvířátka byla ale mnohem větší, než jaký je jeden obyčejný dětský sen. Dnes zvířatům pomáhá a věnuje jim všechno co má. Plní si tak své sny.
Když ne doma, tak jinde
Snad každé dítě si přeje mít doma domácího mazlíčka. Když už rodiče zavrhnou možnost pořídit si psa, nabízí se menší domácí zvířátko jako je křeček nebo morče. Jenže Dáša měla oba rodiče právníky a ti moc času doma netrávili. Nechtěli mít doma další starost a nevěřili, že by se Dáša uměla o zvířátko postarat sama. Ta však zvířecí říší naprosto žila a vysnila si, že se jednou bude starat o zvířátka, která nemají svůj domov, třeba, že je někdo doma také nesmí mít stejně jako ona. Její touha ji neopouštěla ani s věkem a nakonec šla studovat zoologii.
Dáša dnes vzpomíná: „Čím víc mi zakazovali doma zvíře mít, tím víc jsem ho chtěla. To ale tak má každé dítě. Zvířata mě ale fascinovala i po jiné stránce, chtěla jsem jim více porozumět, něco o nich vědět a také se o ně starat. Tak jako mí rodiče byli posedlí svou prací, já jsem se chtěla vrhnout na plno do práce se zvířaty. Ale kdykoliv jsem si našla něco, co bych pro mě mohla udělat, doma mi to zakázali. Místo toho, abych mohla chodit ke koním nebo vypomáhat do místního útulku mě nutili sedět doma a učit se. Nepřipustili možnost, že bych nebyla právničkou jako oni, o tom že chci studovat zoologii, nechtěli ani slyšet. Já jsem si však šla za svým a přihlásila se tajně. Z gymplu jsem tak odešla z domu na kolej a začala žít svůj sen.“
Těžké začátky
Dáša si našla brigádu, studovala a spřádala plány na záchranu opuštěných zvířat. A to se jí nakonec podařilo. Angažovala se, kde mohla, pořádala sbírky pro útulky, pomáhala jako dobrovolnice, a když dostudovala, dostala nabídku práce v zoologické zahradě. Tam ale ona zůstat nechtěla. Uspořádala novou sbírku a podařilo se jí vybrat dost peněz na malý útulek se záchranou stanicí pro opuštěné a ohrožené zvířata. Dnes už pracuje jen tam a díky dobrovolným darům i pomoci druhých se snaží zachraňovat opuštěná zvířata a těm nemocným poskytnout pomoc. Slaví velké úspěchy a je se svým zařízením plně soběstačná. I když z toho její rodiče nebyli nadšení, dnes na svou dceru mohou být náležitě pyšní.
Ne každému se podaří jeden malý velký dětský sen dotáhnout až do zdárného konce.
