Viktorie (15): Dala jsem tátu s mámou zase dohromady, idylka však netrvala dlouho. Co bude dál?

Viktorie je jedináček a až do svých osmi let vyrůstala ve spokojené rodině. Pak se ale táta s mámou začali stále více hádat a o půl roku později se rozvedli. To malá Viki špatně snášela a nepřála si nic jiného, než aby zase byli úplná rodina. Po pár letech se to skutečně povedlo, otec se k nim zpátky nastěhoval, ale ukázalo se, že to nebyl ten nejlepší krok.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Tři mušketýři

Viktorie měla vždy se svými rodiči skvělý vztah, byli nerozlučná trojka, všechno dělali společně, tatínek pracoval hodně z domova, takže mohl být často s rodinou, maminka byla pošťačka, měla tedy víkendy volné a rodina jezdila na výlety a nikdy se nenudili. Později však mezi rodiči začali hádky a maminka pojala podezření, že otec má nějakou milenku. Hádky se stupňovaly, a tak se rodiče rozhodli pro rozvod, aby tím netrpěla jejich dcera.

Viki měla osm let a s rozvodem svých rodičů se nechtěla smířit. Začala mít problémy ve škole, dokonce se poprala se starším spolužákem, a maminka o ni začala mít obavy. Bylo to ale jen přechodné období, a nakonec se situace uklidnila. Každé dva týdny byla Viki jinde, jednou u mámy, a pak zase u táty. Rodiče se totiž dohodli na střídavé péči, protože otec zůstal bydlet ve stejném městě. Po nějaké době už spolu rodiče i po rozvodu dokázali normálně komunikovat, zůstali přáteli a bylo jim takto dobře. Malá Viki to ale viděla jinak a začala spřádat plány, jak rodiče zase dát dohromady.

Proč jsou stále sami?

„Všimla jsem si, že maminka ani táta si nenašli ani po dvou letech od rozchodu nové partnery, máma vždycky říkala, že jí stačím já, a to samé jsem slýchala od táty. Mě však přišlo, že je to stále mrzí, že se unáhlili a jen mě chtěli ušetřit občasných hádek. Vycházeli spolu moc hezky, a tak mě napadlo, že by tohle dva měli být zase spolu, my tři jsme měli být zase spolu,“ vypráví Viki.

Ta už ve své hlavě pomalu chystala plán, jak rodiče zase semknout, a tak si vymyslela, že za vysvědčení by si přála rodinnou dovolenou pod stanem, samozřejmě s oběma rodiči. Rodina dříve často do přírody jezdila, stanování měli rádi, a hlavně oba rodiče by udělali pro dceru cokoliv. Začalo se tedy balit a jelo se.

Povedlo se

Viktorii všechno vyšlo tak, jak měla naplánováno. Týden v přírodě přinesl ovoce, a ona sledovala, jak se rodiče zase sbližují. Poslední večer, když seděli u táboráku, jí rodiče řekli, že by to mohli zase zkusit, a otec se tak zkušebně zase nastěhuje domů. Viktorie byla šťastná a také na sebe pyšná, protože se jí to povedlo. Už zase budou rodina.

Když se tatínek zase přistěhoval, svůj starý byt ještě úplně neopustil, nechával si zadní vrátka stále otevřené. Vždyť to měla být jen zkouška, po skvělých prázdninách se už ale musel rozhodnout, a tak byt opustil úplně, už byl zase jen u nich doma. Viki si myslela, že už se nemůže nic stát, že teď už budou zase všichni spokojení.

Idylka jen na chvíli

A skutečně tomu tak bylo. První rok všechno bylo zase jako dřív. Všechno klapalo, jak mělo, rodina fungovala, máma s tátou vypadali šťastně a Viki také. Na další letní dovolené se ale začaly objevovat mráčky. Občasné rozepře a výměny názorů doprovázely stále častěji i hádky, nic moc důležitého, za to se postupně přidávalo více problémů, a rodinná idylka už byla ta tam. Přesto si oba řekli, že když se k sobě vrátili, už to nějak vydrží.

Nakonec i sama Viki uznala, že to možná byla chyba. „Viděla jsem, jak se sami sobě zase vzdalují, myslím, že teď už se nemohou ani vystát, vsadila bych se, že oba už mají i milence, ale hrají divadlo kvůli mně a možná také kvůli lidem, když se k sobě vrátili. Asi čekají na to, až já budu dospělá, než se rozejdou,“ vypráví Viki své pocity, které má dnes.

Už delší dobu je to u nich doma zase napjaté, ale před dcerou se snaží rodiče všechno skrývat. Jenže Viki má dnes už patnáct let a všechno vnímá jinak, než když byla dítě. „Měla jsem to nechat na nich, nemíchat se do toho. Myslím, že všechno dělají jen kvůli mně a sami jsou nešťastní, to jsem ale nechtěla,“ končí své vyprávění Viki.

Kvůli dětem jsou rodiče někdy schopní čehokoliv, ne vždy se ale udělají správný krok.

Autor: Michaela Richterová
if (show_sssp) { document.querySelector(".fb-comments").remove(); }
zavřít reklamu