Zpráva, která člověku změní život

Veronika s Pavlem si prožili krásnou první společnou noc a zase normálně chodili do školy a vídali se s kamarády. Po pár týdnech ale Veronice začalo být čím dál častěji špatně, zvracela, točila se jí hlava, že by ale mohla být těhotná, ji nenapadlo ani na chvíli. Její mamince to ale brzy došlo. Vzala Veroniku k lékaři a její tušení se potvrdilo. „Gratuluji, jste těhotná, to jste asi neplánovala, že“? zaznělo z úst gynekoložky. Veronice se zbortil život i všechny její sny jako domeček z karet. Maminka s ní po cestě domů ani nemluvila a nechávala si celý proslov až na večerní setkání u jednoho stolu i s Veroniky otcem. Oba na ni tlačili, že musí jít okamžitě na potrat, strašili ji, že si zničila život, až Veronika propadla úzkosti a depresím.

Dnes říká: „Ztuhla mi krev v žilách, nemohla jsem spát, jíst ani normálně myslet. V hlavě mi znělo, že jsem to všechno pokazila, a že teď už není cesty zpět. Potratu jsem se bála ještě víc než samotné představy, že budu mít dítě. Bála jsem se, že mě rodiče dotlačí k něčemu, co nechci udělat. Přemýšlela jsem nad sebevraždou, zdálo se mi to jako nejlepší řešení.“.