V životě každého rodiče může nastat situace, která jej přiměje svému dítěti lhát. Je logické, že každý rodič chce pro svého potomka vždy jen to nejlepší. Nelze se proto čemu divit, že se mnohdy ke lži uchýlíme ve snaze děti ochránit, ušetřit je bolesti či zklamání nebo abychom je třeba příjemně překvapili.
Přesto ale děti vedeme k tomu, že lhát se nemá. I nám to jako malým dětem rodiče často vštěpovali do hlavy a ve snaze zavrtat tohle přesvědčení do hlavy co možná hluboko následně pokračovaly i učitelky na základních školách – nebo dokonce i na těch středních.
V čem dětem nejčastěji lžeme?
Jaké jsou tedy nejčastější lži, kterými kolikrát děti tak trochu balamutíme a věšíme jim bulíky na nos? Kdo ví – možná se v následujících lžích poznáte i vy. A nebojte se, minimálně jedenkrát jsme svým dětem zalhali snad úplně všichni!
Lež číslo jedna: dárky nosí Ježíšek!
Tak pardon! Ale kdo by chtěl vědomě a dobrovolně děti připravit o to největší kouzlo vánočních svátků?! Vánoce pro drtivou většinu rodičů sice představují spoustu stresu a chaosu, všechny starosti ale dokonale vynahradí pohled do rozzářených dětských očiček.
Jistě nám dáte za pravdu, že v tomhle případě se zkrátka těch pár let, kdy děti skutečně věří na Ježíška (než jim Petříček v první třídě řekne, že dárky kupují rodiče, protože on ty svoje našel ve skříni už loni) lhát skutečně vyplatí.
Lež číslo dva: čokoláda už není, někdo jí snědl
Tuhle situaci musí znát snad každý rodič, který se někdy třeba s kouskem sušenky, bonbony nebo tabulkou čokolády zavřel klidně na toaletu, jen aby si mohl vychutnat svoje malé sladké štěstí, aniž by ho o něj připravil minimálně jeden pár dětských ručiček.
Určitě i vám se někdy stalo, že jste dítku vědomě zalhali, že čokoládu (nebo sušenku, bonbony, lízátko či zkrátka cokoli jiného) už někdo snědl, ale vy v tom prsty rozhodně nemáte.
Lež číslo tři: neboj se, nebude to bolet
Další velmi častá lež, která ale v mnoha případech bohužel nekončí zrovna pravdivě. Pokud jste měli jít s dětmi třeba na odběr krve a od rána jste jim tvrdili, že to bolet nebude, chápeme vás, že jste tak jednali ve snaze je uklidnit (nebo je vůbec k doktorovi dostat, že ano).
Jenže braní krve zabolí, i když třeba jen maličko, přesto to štípne a děti pak vaše tvrzení, že to bolet nebude, mohou brát jako zradu. Proto je lepší třeba zrovna v tomto případě na rovinu přiznat, že to asi maličko bolet bude, ale že to není nic hrozného a hlavně, že tam s dítkem po celou dobu budete.
Lež číslo čtyři: spinkej, já už budu taky spinkat
Uspat dítě je pro mnoho rodičů bezesporu úkol hodný nějakého prestižního ocenění. Kolikrát se totiž uspávací rituál protáhne klidně na několik hodin, během kterých se rodiče uchylují k celé řadě zoufalých pokusů – a jednou z věcí, které ve snaze dítko uspat děláme nejčastěji, je lhaní.
Často totiž dětem tvrdíme, že už jdeme taky spinkat, přitom sami sebe vidíme, jak si naléváme skleničku vína k oblíbenému seriálu, jen co ratolest konečně zavře oči.
