Uršula (16): Trpím hyperhidrózou a potím se jako kůň i při běžných aktivitách. Okolí se mi směje a já se trápím

Trpím tímto problémem asi rok a moc mě trápí, že se mi okolí za to hodně směje. Potím se snad pořád, mám neustále mokré ruce, antiperspiranty mě moc neochrání, a tak mám neustále na oblečení stopy.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Také se mi orosí obličej vždy, když jdu například k tabuli nebo mám někomu odpovědět na otázku. V úplně obyčejných situacích se začnu potit a okolí se na mě dívá skrze prsty. Zkouším léčbu, ale zatím to moc výsledků nepřináší.

Proč se pořád potíš?

Před dvěma lety jsem dost přibrala, protože jsem začala užívat antikoncepci, kterou mi doporučila lékařka. Z kil navíc jsem si nic moc nedělala, protože mi to zase tolik nevadí a nejsem vyloženě obézní, ale asi rok na to jsem začala pociťovat, že se stále více potím, i když k tomu není žádný důvod. Všimly si toho také kamarádky, které mi často říkaly „proboha vždyť ty jsi zase úplně mokrá, a to jen sedíme na lavičce a povídáme si“. Já sama jsem tomu nerozuměla, ale začala jsem se za svůj problém hodně stydět. Nejprve jsem tedy zkoušela udělat všechno proto, abych to nějak zamaskovala.

Nosila jsem volnější oblečení, kupovala jsem si z kapesného drahé antiperspiranty, ale vůbec nic mi nepomohlo. Pocení si pak všimla i má maminka, které se tento problém zdál vážný, a vzala mě k lékaři. Ten mi však doporučil jen to, abych začala jíst zdravěji, vyloučila některé potraviny z jídelníčku úplně, také apeloval na to, abych nosila oblečení z kvalitních a vzdušných materiálů, ale víc vlastně nic. Můj boj s pocením tyto rady rozhodně nevyhrály a já se tím trápím stále víc, okolí má totiž ze mě neustále legraci.

Už je zase úplně mokrá

Nejhorší je to asi ve škole, kde na můj problém neustále upozorňují spolužáci, zejména pak kluci. Když jdu například k tabuli, jsem neskutečně nervózní, a to ani ne tolik ze zkoušení, jako z toho, že vím, co přijde. Zčervenám a začnu se okamžitě neuvěřitelně moc potit. Nejde to přehlédnout, mám mokré dlaně, celý obličej a pod pažemi se mi začnou samovolně tvořit obrovské koláče potu. K tomu všemu samozřejmě patří i zápach, který se snažím přebíjet nejrůznějšími antiperspiranty i deodoranty, ale to pomůže jen na chvíli, a ne úplně stoprocentně.

Můj problém došel tak daleko, že byl ve třídě problém vedle mě někoho usadit. Musím sedět sama, protože nikdo vedle věčně zpocené a smrduté holky prostě sedět nechce a upřímně řečeno se jim ani nedivím. Já sama se nehorázně stydím a vadí mi to. Také se kvůli tomu hodně trápím a jsou dny, kdy bych nejraději do školy ani nešla. Hodiny tělocviku jsou pro mě stejně náročné jako výlet do přírody za hezkého počasí. V těchto okamžicích totiž stoprocentně vím, co přijde.

Prožíváte podobné životní útrapy jako Uršula a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].

Schovávat se však nemůžu a musím se naučit se svým problémem žít. Také se snažím shodit nějaké to kilo dolů, což by podle lékařů také mohlo pomoci. Dělám snad úplně všechno, co jde, ale výsledky to zatím nepřináší.

Hlavou se mi honí hrozné věci

Nejhorší na tom je, že si svůj problém beru moc osobně a velmi se tím trápím. Mé myšlenky mě také hodně děsí a bojím se, že v budoucnu ani nenajdu žádného partnera, který by s takto upocenou holkou byl. Nedokážu si představit, že jdu například k oltáři a v těch krásných šatech se potím jako prase – a to doslova. Nepřeháním, takto to opravdu je.

Klára (14): Maková buchta a rovnátka nejdou k sobě, zvláště pak, když máte rande. Vím, o čem mluvím.

Mám pocit, že zůstanu napořád sama a také jsem poslední holka ve třídě, která ještě neměla žádného kluka. Kdo by si semnou chtěl něco začínat?

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT