Alkoholismus je nemoc, kterou není radno přehlížet. Nejhorší na tom je, že takto nemocný člověk si často ani neuvědomuje, že je nemocný, a dělá ostatním kolem sebe ze života peklo. Týnina máma je toho názorným příkladem a dětství jí hodně znepříjemnila. Nakonec táta zakročil, když mu ukradla peníze.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Flašky s alkoholem schovávala ve skříni
Týna si nepamatovala, odkdy přesně její máma začala pít alkohol, ale pamatovala si moc dobře, když jako malá vlezla do její skříně, aby si prohlídla máminy šaty, a vzadu za oblečením našla několik lahví alkoholu. V té době neměla ještě tolik rozumu, aby jí došlo, proč to tam její maminka schovávala. Jen si je prohlídla, ale nikomu se s tímto objevem nesvěřila, protože jí to nepřišlo důležité.
Její máma nebyla jako ty ostatní
Čas plynul dál, a čím byla Týna starší, tím víc si uvědomovala, že její maminka není jako ty ostatní, které znala. Často vídala mámu, jak je podrážděná a zajímavě se motá po bytě. Nerada s ní trávila čas o samotě. Dokonce se jí bála, protože nikdy nevěděla, v jaké náladě za ní máma přijde. Jednou by Týnu na ruku nosila, jindy na ni byla z ničeho nic zlá. Nadávala jí a neměla daleko ani k fyzickým trestům. Týna pak v pokoji čekala, až se vrátí táta, aby měla zastání.
Táta se to snažil přehlížet
Když bylo Týně patnáct, už si dostatečně uvědomovala, že její máma pije moc alkoholu, ale před tátou se to snažila schovávat. Postupně nacházela více míst, kde byl v bytě schovaný alkohol. Snažila se o tom s tátou mluvit, ale ten vždycky situaci zlehčoval. Tvrdil jí, že to přehání a určitě to není tak hrozné, jak říká. Táta chtěl mít prostě svůj klid. Hodně pracoval, aby uživil rodinu, protože mámě se do práce nechtělo.
Matčiny stavy se začaly zhoršovat
Týna svého otce milovala, ale hodně mu zazlívala, že nevidí to, co ona. Vadilo jí, že mu vůbec nepřijde divné, proč velkou část Týniny výchovy přebrala babička, proč když přijde domů, máma spí, proč je jejich domácnost zanedbaná. Matčiny stavy se však začaly rapidně zhoršovat. Doma už nedělala vůbec nic, flašky tolik neschovávala, protože často byla ve stavu, že si druhý den nic nepamatovala. Tentokrát i táta musel uznat, že tohle není normální.
Otec čekal, až se situace vyřeší sama
Její otec však byl moc hodný, nebo možná nebyl natolik silný, aby bouchl do stolu a nařídil své ženě, že bude muset podstoupit léčbu, protože takto to dál nejde. Snažil se s ní sice o jejím problému mluvit, ale máma ho odbyla s tím, že je naprosto v pořádku, a my ostatní jsme se akorát proti ní spikli. Udělala ze sebe naprostého chudáčka. Začala křičet a brečet a historicky kolem sebe máchala rukama. Otec to nakonec vzdal a nechal to být.
Týna záviděla ostatní kamarádkám jejich mámy
Týna postupně svou mámu začala nenávidět. Zazlívala ji zkažené dětství. Už se nechtěla dívat na to, jaký tupý výraz má v obličeji a jak je nepřítomná, když vypije přes míru. Připadalo jí, jako by o mámu přišla úplně. Nemohla se jí s ničím svěřit. Týna se musela naučit spoléhat sama na sebe a záviděla ostatním kamarádkám, když šly se svou mámou nakupovat, do kina nebo jely na nějaký výlet. Ona nic z toho nezažila.
Otci došla trpělivost, když mu máma ukradla peníze
I otcova trpělivost měla nakonec své hranice. Když šel jednoho dne do obchodu, protože máma už ani nenakupovala, u pokladny zjistil, že je jeho peněženka prázdná. Nezůstaly v ní ani drobné. Tenkrát se vrátil domů tak naštvaný, že opravdu bouchl do stolu a řekl, že takto to dál nepůjde. Máma protestovala, začala se s ním hádat a dělat své obvyklé scény.
Přinutil ji, aby se šla léčit
Hádal se s ní tak dlouho, až nakonec souhlasila, že se půjde léčit. Po pár dnech jí sbalil věci a odvezl na kliniku. Týna si doma konečně oddychla. Nejvíc jí bylo smutno z toho, že až teď, když je máma pryč, je doma spokojená. Bojí se dne, kdy se její matka vrátí domů. Nevěří, že se ze své závislosti dostane. Jejich vztah je poškozen navždy a Týna si není jistá tím, jestli by své matce někdy mohla odpustit, i kdyby se alkoholu už nikdy v životě nedotkla.
Už je to několik týdnů, co její máma odjela, a Týna stále nemá potřebu se s ní jakkoliv kontaktovat. Užívá si domácího klidu, dokud to jde a přemýšlí, jak se co nejdříve z domu odstěhovat natrvalo.
