Tina (18): Udělal by pro mě cokoliv, ale já ho měla ráda jen jako kamaráda. Teď odjel a já nevím, co si bez něj počnu

Tina a Robin byli nejlepší kamarádi už od dětství. Ale jak to tak bývá, city u jednoho z nich přerostly v něco víc a to nikdy nedělá dobrotu. Zvláště pak, když ti na druhém záleží a nechceš mu ublížit a zároveň přijít o spřízněnou duši. Tina tohle zažila na vlastní kůži, o svého přítele nakonec přišla a teď toho i lituje.

Na život a na smrt

Tina s Robinem vyrůstali v malé vesnici a měli k sobě již od dětství velmi blízko. Dětské přátelství neskončilo ani poté, co oba odešli na střední školu, každý do jiného města. Vídali se pořád, chodili společně do kina, stýkali se, se stejnými kamarády, to všechno ale změnilo jedno vyznání lásky. Robin se do Tiny zamiloval a ta si jeho náznaků začala velmi brzy všímat. Jenže ona měla pocit, že to necítí stejně a tak se začala vyhýbat okamžiků, kdy by spolu měli zůstat jen oni dva o samotě. To ovšem Robina neodradilo, přišlo ale hořké zklamání a to vedlo k jejich odloučení.

Anketa: Myslíš, že kluk a holka mohou být "jen" kamarádi?
Celkem hlasů: 44

„Robina jsem vždycky brala jako nejlepšího kamaráda, moc kamarádek mezi holkami jsem neměla a Robinovi jsem vždycky mohla říct všechno a narovinu. Rozuměli jsme si ve všem, milovali jsme koně, filmy i hudbu. Všechno bylo skvělé, do doby než jsme začala pozorovat, že se Robin ke mně začíná chovat jako ke své přítelkyni. Bylo nám šestnáct, když jsem přišla jednou domů a pokoj měla vyzdobený svíčkami a květinami. Maminka Robina znala od malička, takže ho pustila dovnitř, aby na mě počkal, než se vrátím ze školy domů. Bylo to krásné a romantické gesto ale na tohle jsem se necítila, k němu jsem nic víc necítila. Odmítnutí ale Robin nepřijal moc dobře a začal se mi od té doby vyhýbat,“ vzpomíná Tina, která Robina od té doby viděla už jen párkrát.

Svět je najednou jiný, takový prázdný

S odmítnutím se vždycky musí každý vyrovnat po svém a není to nic jednoduchého, o to horší situace nastane, když je vsázce tak pevné přátelství. Jenže srdci zkrátka neporučíme. I když se Tina skutečně snažila dát věci s Robinem zase dohromady, nepodařilo se jí to. Jenže přítel jí chyběl a ona začala přemýšlet, jestli neudělala chybu, když se dozvěděla, že se Robin sbalil a hned po maturitě vyrazil pracovat do zahraničí. Už jej nevídá a myslí na něj pořád.

„Nejhorší je, že se teď ve svých citech nevyznám, chybí mi pořád i po třech letech, moc o něm nevím, ale podle všeho ještě přítelkyni nemá. Nevím ale, jestli mi chybí jen proto, že teď nemám nikoho, s kým by mi bylo tak dobře, nebo protože si vyčítám, že jsem ho odmítla. Byl tak hodný, empatický a měl mě skutečně rád a to se dneska strašně špatně hledá. Navázat vztah mi zatím ani nejde, vždycky mi totiž dojde, že na Robina stále myslím. Někdy mě napadá, že se sbalím a do té Anglie pojedu za ním, ale nevím, zda by o to ještě stál, když jsem mu tak ublížila,“ pokračuje ve svém vyprávění Tina.

Někdy si uvědomíme až po delší době, že člověk, kterého jsme prozatím odmítali, nám k srdci přece jen pořádně přirostl.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT