Poslední dobou si připadám jako ve zlém snu. Můj otec se před pár lety rozhodl, že už nechce být mužem, a před nedávnem dokončil svou proměnu - dnes je z něj žena. Máma to neunesla a rozvedli se, i když se stále vídají – prý kvůli mně chtějí zůstat přátelé, ale já vidím, jak moc se trápí. Sama mám problém s ním komunikovat a nevím, zda se to někdy zlepší.

Máma o tom se mnou hodně mluví - a připravovala mě na to již delší dobu. Byla statečná a prosila mě, že jej musíme pochopit nebo se o to alespoň snažit. Jenže mě to moc nejde, nechápu, jak nám to mohl udělat, dříve jsme byli tak šťastná rodina.

Měla jsem krásné dětství, naši se nikdy nehádali, hodně jsme trávili čas společně, jezdili jsme na výlety a doma hráli po večerech hry. Tohle většina mých kamarádek doma nikdy nezažila. Přesto je našemu rodinnému štěstí konec. Táta to svou proměnou všechno zničil.