Život je krásný i tím, jak je nepředvídatelný a mnohdy nám do cesty postaví překážky, které se nadají nijak obejít. Musíme je jen přijmout. Poté ale všechno může být mnohem lepší než kdy dřív. Příběh Petry dokazuje, že nikdy není pozdě na úplně nový začátek. Nejdůležitější je to přijmout.
To nevymyslíš
Petra byla úplně normální holka, která toužila po velké rodině, domečku se zahrádkou a šťastném manželství, jako měli i její rodiče. První lásku našla v šestnácti letech a s Davidem se stali téměř nerozlučnou dvojkou. Všude chodili společně, měli společné zájmy i sny, nikdy se spolu nenudili. Odešli společně také na vysokou školu a našli si první společné bydlení. Láska jako z románu, napadlo by každého. Ale i v ráji občas zaprší. Petra se po prvním roce společného bydlení začala vedle Davida cítit jinak a už nebyla šťastná. O své hluboké lásce k němu ale byla přesvědčená a o rozchodu nechtěla ani uvažovat.
Jednoho dne k nim ale na návštěvu přijela Davidova starší nevlastní sestra, která bydlela se svým otcem v Anglii. Petra si s Pavlínou sedly už na první pohled a velmi dobře si rozuměly. Z návštěvy na víkend se vyklubala dvoutýdenní dovolená, během které se ty dvě sblížily víc než by očekávaly. Petra vzpomíná: „David měl brigády, abychom se uživili, dělal často dvanáctky. Když jsem s Pavlínou zůstala sama, bylo to, jako kdybych byla úplně někým jiným. Od první chvíle, co jsem ji uviděla, jsem na ni musela myslet a úplně jsem se do ní zbláznila. Takovou chemii jsem ještě necítila. Občas jsem se za hezkou holkou otočila, ale nikdy mě nenapadlo, že by v tom bylo něco sexuálního. S Pavlínou jsem ale v posteli skončila už po třech dnech, co byla u nás. Neznala jsem ji, ale bylo mi s ní nádherně.“
Teď jsem lesba?
Románek byl pro Petru vzpruhou, kterou potřebovala, ale po odjezdu Pavlíny začala mít výčitky svědomí a začala se trápit. Zároveň na ni nemohla přestat myslet a hlavou se jí honily myšlenky na to, co to pro ni teď znamená. Nemohla si najednou být jistá ani svou sexualitou. Potřebovala Pavlínu zase vidět, ta už byla ale zase v Anglii. Trvalo to dlouhý měsíc, během kterého Petra už ztrácela naději. Pak ale Pavlína znovu přijela a šla rovnou za Petrou. Promluvily si a zjistily, že chtějí zkusit být spolu. Stačilo jediné – říct to Davidovi, který neměl o sexuální orientaci své partnerky a nevlastní sestry ani ponětí.
Petra pokračuje ve vyprávění: „Shodly jsme se na tom, že mu to musíme říct, a to co nejdříve. Pozvaly jsme ho na večeři a snažily jsme se být milé a citlivé. On ale přirozeně vybouchl a začal nám hrozně nadávat. To se ale dalo pochopit. Přespaly jsme na ubytovně a pak za ním zašly druhý den. Šlo vidět, že nespal celou noc a balil moje věci. Chvíli jsme mlčeli, on pak vstal a smutným hlasem nám řekl, že nám přeje jen štěstí, že nechtěl být tak zlý ale vůbec neví, co má teď dělat. Po delším rozhovoru jsme se nakonec uklidnili všichni a dnes jsme s Pavlínou už čtvrtým rokem spolu a David má dokonce malé dítě. Navštěvujeme se a na staré křivdy už nemyslíme.“
Nikdy nevíme, co si život pro nás přichystá.
