Petra (16): S rodiči jsme se přestěhovali pryč z města. Z nového domova bych nejraději utekla

Když jsem byla malá, přestěhovali jsme se z města na vesnici. Naši dlouho toužili po jiném životě a chápu, že nechtěli malé dítě vychovávat na sídlišti mezi bezdomovci a feťáky. Ale naše farma je další extrém. Mysleli to dobře, já tady ale žít nechci!

Idyla? Ani náhodou

Asi si všichni představují, že žít na farmě je ohromně prima. Každý vidí hromadu domácí zeleniny, ovoce i masa a obdivuje nás. Říkají, že nám závidí. Lidé z města se k nám jezdí koukat na to, jak žijeme. Pronajímáme pokoj pro hosty a lidé jsou nadšení, když ráno vstanou a jdou s námi třeba poklidit zvířata. Pořád říkají, že náš život je idylický. Já si to ale nemyslím! V bytě, když se vám něco nechce, tak nic neděláte. Sednete si na gauč a koukáte do mobilu. Tady musíme zabrat, i když na to zrovna nemáme náladu.

Tolik práce

Když jsem byla malá, líbilo se mi tady moc. Starala jsem se o malá kuřátka a králíky. Hlídala jsem, za kolik dnů se kuřátka vylíhnou, abych jim mohla nastrouhat vařená vajíčka, a s radostí jsem pozorovala, jak vzniká nový život. Měla jsem pod palcem králíky a věděla jsem, kdy se budou rodit noví. Pozorovala jsem ta malá holátka v chomáči chlupů a byla jsem nadšená z toho, že tak rostou. Teď už jsem ale vyrostla a tohle všechno mi připadá pořád stejné. Je to spousta práce!

Aspoň, že mám svého koně

Jediné, co mi tady dělá radost, je moje klisna Eliška. Na tu nedám dopustit. Umím si ovšem představit, že žiju ve městě a za Eliškou jezdím. Sice bych ji už neviděla tak často, ale aspoň bych nemusela každý den podstupovat ty hrozné galeje při starání se o králíky a slepice. Na zahradě sice nepomáhám a všechno ostatní dělají naši, i tak mi ale přijde hrozné, že po mně vůbec něco chtějí. Když jsem hodně naštvaná, jedu se projet na Elišce.

Smrad mi hrozně vadí

A co mi vadí nejvíc ze všeho? Ten hrozný smrad! Sice máme slepice v ohradě, někdy se ale stane, že kuřata utečou a potom jsou slepičince i na zahrádce, kde máme posezení. Je to hrozně nepříjemné! Vždy když chci někam jít, na botách mám nepříjemné překvapení. Jednou se mi dokonce kamarádka posmívala, že jsem cítit koněm. To už je prostě moc! Není tady místo, kde bych si mohla v létě jen tak lehnout a opalovat se. Naši jsou nadšeni tím, jak teď žijí. Táta pracuje z domu jako ajťák a mamka dojíždí za prací jen kousek do města. Všichni si myslí, že jsem taky nadšená. Všude mluví o tom, že jsem šikovná a co všechno umím.

Cítím se tady hrozně špatně. Lidé k nám jezdí na prázdniny a myslí si, že je paráda žít na farmě. Já ale ten smrad už čichat nechci a chtěla bych bydlet někde, kde je větší čistota a klídek. Mít pořád slepičince na botách je fakt hnus.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
zavřít reklamu