Nikola (15): Rodiče nechtěli koupit Nikole nový telefon. Našla si brigádu, aby si na něj vydělala sama.

Nikola toužila po novém telefonu, jenže byl moc drahý a rodiče ji ho odmítli koupit. Jediná možnost, jak si mobil pořídit bylo, najít si brigádu. Tu si našla poměrně jednoduše, ale zjistila, že chodit do školy a zároveň pracovat není jednoduché. Na nový telefon si nakonec vydělala a váží si ho daleko víc.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Prosby Nikoly, aby jí rodiče koupili nový telefon, nepomohly

Nikola si na narozeniny přála super telefon. Takový, který má její nejlepší kamarádka. Když budou mít stejné, budou cool. Jenže rodiče byli jiného názoru. Odmítli Nikole koupit věc, která stála víc jak 15 tisíc s tím, že si svých věcí neváží a dokud s tím nezačne, nic takového nedostane. Nikola se prosila, chodila s tím za nimi každou chvíli, ale nic nepomohlo. Nakonec jí navrhli, ať si najde brigádu a vydělá si na něj, když ho tak moc chce.

Brigáda nebyl tak špatný nápad

Nikole se zprvu myšlenka, že by měla jít někde na brigádu, vůbec nezamlouvala. Vždyť chodí teprve do prvního ročníku na střední škole a rodiče po ní nemůžou chtít, aby pracovala. Čím víc nad tím však přemýšlela, začínala se jí ta myšlenka zamlouvat. Když si vydělá svoje peníze, může si pak koupit, co bude chtít a nikdo ji na to nemůže nic říct. Nebude první ze třídy, kdo bude mít brigádu.

Brigáda, kde se myje nádobí, to by šlo

Brigádu si našla poměrně snadno. Na sociálních sítích se to nabídkami brigád před Vánoci jen hemžilo. Prodej kaprů ji nezaujal, protože pracovat někde venku v mrazu se jí nelíbilo už teď. Zaujalo ji mytí nádobí v restauraci. Připadalo jí to jednoduché, však nádobí myje také doma a nic na tom není. Ozvala se na inzerát, slovo dalo slovo a Nikola byla za dva dny přijatá, jako nová pomocná síla do kuchyně na mytí nádobí.

Práce není vždy tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá

První odpoledne šla do práce se značnou nervozitou. Přijali ji tam však mile a přátelsky. Umyla pár talířů a vše bylo v pohodě. Pak přišel večer a najednou to začalo. Nádobí bylo všude, kam se podívala. Nevěděla, co dřív. Večer odcházela z práce a bolelo ji snad celé tělo. Doma usnula, ani nevěděla jak, ještěže byl víkend a nemusela druhý den do školy.

 Druhý den šla opět do práce. Tentokrát bez stresu, zato s velkou nechutí. Nikdy ji nenapadlo, že pouhé mytí nádobí může být tak vyčerpávající. Nechtělo se ji tam vracet, ale nový telefon opravdu hrozně chtěla.

Nikola začala chápat hodnotu peněz

Nakonec uběhl celý měsíc a přišla první výplata. Nikole už dávno nepřišla ta práce tak složitá. Dokonce si tam našla nové kamarády a těšila se na každou novou směnu. Po dvou měsících měla vyděláno na svůj vytoužený telefon. Jenže přišla změna. Nikole došlo, že nechce všechny své těžce vydělané peníze utratit za nový přístroj.

Rozhodla si je raději schovat do doby, než se rozhodne, co opravdu chce a také si uvědomila, jak svou brigádu má ráda a rozhodla se tam zůstat i nadále. Rodiče ocenili její skvělý přístup a připravili ji překvapení. Dostala od nich ten vymodlený telefon.

Nikola si na svou novou hračku dává obrovský pozor. Teď už zná hodnotu peněz a nechce si ho jakkoliv poničit. I když už byla smířená s tím, že ho mít nebude, rodičům je vděčná za to, že jí ho koupili.

Autor: Tereza Pospíšilová
ZAVŘÍT