Mirka (16) to neměla jako dítě jednoduché. Maminka na ni byla sama, a více než rodině a budování zázemí se věnovala vždycky více kariéře. Mirku tak vychovávala chůva, a maminku viděla hodně málo. Pak se ve škole sblížila s Veronikou, se kterou se staly nejlepší kamarádky.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Veroničina maminka Mirku často zvala na obědy, jezdila s nimi na rodinné výlety, a tak měla konečně pocit, že ji má někdo rád. A pak přišla rána. Veroničin tatínek dostal místo v zahraničí a rodina se přestěhovala. Mirka už zase zůstala sama.
Kariéra pro ni byla vším
Mirčina maminka je vysoce postavená manažerka úspěšné firmy, na své kariéře si vždycky zakládala, a udělala by všechno pro to, aby byla nejlepší. A to i na úkor své dcery, bohužel. I když se Mirka nikdy neměla špatně, měla to nejlepší oblečení, nejlepší hračky a velký pokojíček jen pro sebe, maminka nebyla skoro nikdy doma, a proto pro dceru najala chůvu. Starší paní u nich doma dělala všechno to, co obvykle dělají samy maminky. Ani sebelepší věci ale mateřskou lásku nenahradí.
Nedala se přemluvit
Mirka už se jako malá holčička snažila maminku přesvědčit, ať je s ní více doma a bere ji na výlety a procházky, tak, jako to mají ostatní děti. To se však nestalo. Jako žena s vysokým postavením musela v práci dokázat, že může být stejně tak jako muži v plném nasazení, a často tak pracovala i o víkendech. Mirka se jako dítě trápila stále více. Byla sama a připadalo jí, že vůbec nikoho nemá.
Kamarádka a její rodina
Pak Mirka nastoupila na druhý stupeň, a všechno rázem se změnilo. Měla novou spolužačku Veroniku, se kterou si sedla hned od prvního dne. Staly se z nich velké kamarádky, všude chodily společně, měly stejné zájmy, názory, a už po půl roce byly nerozlučná dvojka.
Také Veroničina maminka si slušně vychovanou a skromnou Mirku velmi oblíbila, a protože jí bylo dívky líto, často ji zvala na rodinné obědy, výlety a v létě společně s celou jejich rodinou vyjeli dokonce na dovolenou. Mirčina maminka s tím žádné problémy neměla, dala dceři peníze, podepsala souhlas, a byla vlastně ráda, že nemusí dceřin program o prázdninách řešit, když musela pracovat.
Mirka vzpomíná: „Konečně jsem byla šťastná, měla jsem pocit, že někam patřím, že mě mají rádi a hlavně, že jim nepřekážím. I moje máma mě má jistě ráda, jen to neumí dávat najevo, a hlavně se snaží za každou cenu udržet v branži a být dobrá. Ona nikdy neuměla dělat kompromisy. U Verči doma byla úplně jiná atmosféra, její maminka nepracovala a starala se o domácnost, hodně pekla a starala se o zahrádku, moc ráda jsem tam chodila.“
Stěhování a velké obavy
Všechno fungovalo skvěle, obě dívky přemýšlely o stejné střední škole, chtěly studovat ekonomku a celou střední školu projít společně. Na začátku deváté třídy tak měly jasno v tom, co chtějí dělat, známky měly obě slušné, takže jim nic nestálo v cestě. Pak ale přišla velká rána. Veroničin tatínek dostal místo v zahraničí. Měl odjet do Německa vést místní pobočku jejich podniku.
Pro něj to samozřejmě byla velká šance, a tak se s maminkou rozhodli, že do toho půjdou. Veronika tak měla střední školu začít studovat už tam, což pro ni byla také velká šance. Jenže dívky se najednou musely zase rozdělit. Mirce došlo, že už zase zůstane úplně sama.
Kamarádka na skypu a občasné návštěvy
Ihned poté, co se Veronika s rodinou odstěhovala, došlo Mirce, že už je dost velká na to, aby se nad tím vším povznesla a zkusila si dál poradit i sama. S maminkou už hlubší vztah jen těžko naváže, a tak se i přesto všechno nezhroutila a na vysněnou ekonomickou školu nastoupila sama. Snaží se být dobrá v tom, co ji baví, tak trochu po vzoru své ambiciózní matky.
S Veronikou jsou stále v kontaktu a volají si, píšou a navštěvují, kdykoliv to je jen možné. Kamarádkami zůstaly napořád.
