Z dívenky dospělou ženou

Marie už byla zvyklá, že se o sebe a své sourozence musí umět postarat. Teď před ní ale stála mnohem větší výzva. Od sociálky dostala nůž na krk, takže se musela postarat o to, aby měli všichni kde bydlet a měli pravidelný finanční přísun. Nezbývalo jí tak, než najít si stálé zaměstnání, vzdát se svých snů, nepokračovat ve studiu a začít žít opravdovým dospěláckým životem. S tím se ale Marie poprala, jak nejlépe uměla a všechno zvládla. Do začátku jim pomohla babička, která sáhla na životní úspory a zařídila Marii a dvojčatům, sice malý, ale útulný byt ve městě. Bydlení tedy měli a Marie se musela postarat o to, aby každý měsíc donesla domů ucházející výplatu.

Zaměstnání jako vyučená cukrářka nakonec našla poměrně snadno a po večerech ještě pekla dorty pro známé, aby něco přivydělala. Dokázala se tak o všechno postarat a i sociálka jim brzy dala pokoj. S jejich mámou to ale šlo od desíti k pěti, i když ji nechala odvézt na léčení, nedopadlo to dobře a dnes žije sama na ulici a s dětmi se vůbec nestýká.