Když nejde Petr k Marcele…

Měsíce plynuly a všechno se zdálo být jako ze snu. Ve škole Marcele vyhověli, takže se nemusela svého vzdělání vzdát, toužila už jen po jediném. Začít s Petrem bydlet. Ten jí ale neustále tvrdil, že se přistěhuje, jen co s manželkou dořeší to vyrovnání. Marcela ale pořád nechápala, proč to trvá tak dlouho. Za měsíc měla rodit a Petr pořád bydlel se svou ženou. Tak se to rozhodla vzít do vlastních rukou. Když se chlap k ničemu nemá, občas musí zasáhnout ženská ruka. Tak se Marcela vypravila na Petrovu adresu, aby jeho ženě vysvětlila, že až porodí, chce ho mít doma, aby mohli být rodina. Když ale zazvonila a otevřely se dveře, zastavilo se jí srdce. Otevřela Petrova žena, která měla skoro stejně tak velké těhotenské bříško jako sama Marcela. Oněměla a nedokázala ze sebe vydat větu. V tom se přiřítil Petr a dělal, že Marcelu vlastně vůbec nezná. Zeptal se jí zdvořile, co potřebuje a poslal svou ženu zpět do domu. Marcele řekl, ať teď odejde, že jí večer přijde všechno vysvětlit.