Práci a cestování vyměnila za plíny a plotnu

Marcela byla už od dětství hodně cílevědomá, a když něco chtěla, šla si tvrdě za svým. Bavila ji matematika a byla v ní opravdu moc dobrá. Vysnila si tedy velkou kariéru plnou cestování a skvělého života na úrovni se všemi úspěchy, co k tomu patří. Když odešla po maturitě na vysokou školu, přestěhovala se a našla si brigádu, aby byla soběstačná. Učit se moc nemusela, všechno jí šlo samo a tak měla hodně času i na svůj život. Užívala si to, snila o krásné budoucnosti. Jen kluk jí chyběl. Jako rozumově vyspělá holka hledala partnera mezi staršími muži, se kterými si víc rozuměla. Pak potkala Petra. Byl o dvacet let starší než ona, byl pozorný a naslouchal jí. Věnoval jí hodně času a vyprávěl, jak si doma se svou ženou nerozumí a mají před rozvodem. Zamilovaná Marcela přesně tohle chtěla slyšet, a protože Petr s ní trávil hodně času a byl k ní tak milý, neměla důvod mu nevěřit. Realita byla však jiná.

Všechno bylo jinak, neměli před rozvodem ani náhodou

Marcela s Petrem se vídali už rok a všechno bylo jako vystřižené z červené knihovny. Jenže Marcele se zpozdila menstruace a přesto měla bolesti v podbřišku. Zašla tedy ke gynekologovi, který jí oznámil, že je těhotná. Marcela dnes vypráví: „Seděla jsem tam naproti doktora a nevěřila jsem svým uším. O dítěti jsem opravdu neuvažovala, bylo mi necelých jednadvacet a chtěla jsem přece tolik cestovat, budovat kariéru a do toho se dítě moc nehodí. Dát ho pryč jsem ale nedokázala, mám přece Petra, který mě určitě se vším pomůže, on jako daňový poradce mohl hodně pracovat i z domu, a tak to určitě nějak zvládneme, uklidňovala jsem se. Podle všeho už stejně stačí, když se svou ženou dořeší majetkové vyrovnání a bude rozvedený, takže proč ne. Doktorovi jsem nakonec s úsměvem na tváři poděkovala a šla za Petrem oznámit mu tu radostnou novinku. Když jsem za ním dorazila a všechno ze sebe vysypala, tvářil se klidně, pohladil mě a řekl mi, že se na něj mohu spolehnout. Neměla jsem důvod mu nevěřit.“