Marcela (14): Bydlím s dědečkem, který mě má v péči. Už na to ale nestačí a já se o něj bojím

Moje maminka se zabila při nehodě, když jsem byla malá. Už si ji ani nepamatuji, o mém otci mi nikdo z rodiny nikdy nic neřekl, takže jsem sirotek. Od tří let bydlím u babičky s dědou, kteří se o mě starají, jenže babička minulý rok vážně onemocněla a nyní je upoutána pouze na lůžko.

Moje teta ji nechala převézt do domova důchodců, kde se o ni starají sestřičky – dědečkovi už totiž také docházejí síly, a doma bychom ji tak mít nemohli. Když ho vidím, je mi smutno a bojím se i o něj, už ho všechno bolí a péči o mě a domácnost jen těžko zvládá.

Jako slon v porcelánu

Snažím se pomáhat, jak jen můžu. Místo toho, abych vyrazila s dětmi po škole ven, pomáhám doma, chystám večeři a uklízím. Děda má zdravotní problémy a také už svůj věk, moje teta, která k nám často jezdí, nám vozí jídlo nebo pomůže s prací kolem domu, ale více také dělat nemůže – má sama čtyři děti a zaměstnání. Hodně se mnou mluví o tom, jak to je a věci mi říká narovinu. Musíme se připravit, že to bude ještě horší.

Když ještě s námi byla babička, bylo to lepší. Teta s oblibou říká, že je náš děda v domácnosti, jako slon v porcelánu. A také to tak je. Moc neví, co má všechno dělat, musí odpočívat a u vaření oběda klidně usne. Mně nevadí, že musím pomáhat, alespoň budu do budoucna připravená, ale spíše se bojím, co s námi bude dál.

Kam bych šla?

Často se tety ptám, kam půjdu, až to děda nebude moci zvládat vůbec, na to mi ona nikdy neodpoví a začne se raději bavit o něčem jiném. Já už ale pomalu dospívám a z toho, co vím nebo si přečtu, si uvědomuji, že pokud si mě nikdo z rodiny nevezme k sobě, budu muset jít do dětského domova. Z toho mám strach, víc se ale bojím o dědu, už mi nikdo jiný nezbyl.

Doufám, že se dědovi bude dařit co nejdéle dobře, nejen kvůli sobě, ale i kvůli němu. Je moc hodný a mám ho ráda.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT