Lucka (15): Chtěla jsem rodiče potěšit dobrou večeří, místo toho jsem je přiotrávila. Na houby už sama nepůjdu

Stalo se to loni a dodnes mě to mrzí. I když jsem nedostala doma úplně vynadáno, rodiče ze mě nadšení nebyli. Museli totiž po mé houbové omáčce ležet několik dní v nemocnici a zrovna nejlépe jim rozhodně nebylo.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Já houby nejím, takže jsem se problémům vyhnula. Už je mi jasné, že na houby se sama nikdy více nevydám. Uvědomuji si také, že stačilo málo – a mohla jsem své rodiče zabít.

Jak zahnat nudu

Byly zrovna prázdniny a já jsem se hrozně doma nudila. Kamarádky byly zrovna s rodiči na dovolené a já jsem měla celý týden úplně volný. Už jsem nevěděla, co bych vymyslela, abych se zabavila. Všechny filmy i seriály už jsem viděla, knížky jsem měla přečtené a doma to už bylo k nevydržení. V tom jsem si vzpomněla na naši učitelku přírodopisu, která nám během nauky o houbách jednou vyprávěla o tom, jak hrozně ráda chodí do lesa houby sbírat, a pak z nich doma vaří celé rodině výbornou omáčku.

Našla jsem si recept a zjistila jsem, že to není vůbec nic složitého. Napadlo mě tedy, že bych našim mohla připravit skvělé překvapení a udělat jim večeři. Jistě budou mít radost, až se vrátí večer unavení z práce, říkala jsem si. Ze svého nápadu jsem byla nadšená. Na internetu jsem hledala, které houby u nás v lese teď rostou, přišlo mi, že se rozhodně nemohu splést. Řekla jsem si, že budu sbírat jen některé druhy, které, jak jsem byla přesvědčená, zaručeně poznám. Ale bohužel jsem se zmýlila.

Na tom není nic těžkého

Vydala jsem se tedy do lesa, dokonce jsem si od sousedky půjčila košík na houby, abych byla co nejvíce stylová. Vyšla jsem si hezky dopoledne, byl krásný den a já jsem měla obrovskou radost z toho, jak jsem to báječně všechno vymyslela. My jsme s rodiči sice na houby nikdy nechodili, ale vím, že babička s dědou mě s sebou brávali, když jsem jako malá holka jezdila k nim na chalupu na prázdniny. Věřila jsem si, opravdu jsem myslela, že to, co si pamatuji a to, co jsem si našla na internetu, mi bude v lese bohatě stačit – a vyznám se v houbách, jako kdybych na ně chodila pravidelně.

Tady je ale hub

Když jsem ale do lesa dorazila, nestačila jsem se divit. Les byl plný hub a mě přišly všechny jako ty, které jsem objevila v atlase na internetu. Navíc všechny vypadaly tak nějak podobně. Přišlo mi, že se nemohu splést, a tak jsem sbírala, až jsem měla plný košík. Dorazila jsem domů s úžasným pocitem, měla jsem plný košík za necelé dvě hodiny nasbíraný, a tak jsem měla ještě dostatek času stihnout houby i zpracovat a uvařit z nich lahodnou omáčku.

Těšila jsem se, až rodiče otevřou dveře a uvidí, co jsem pro ně připravila. Omáčka se mi moc povedla, houby ale já nejím, tak jsem chutnala jen omáčku samotnou. Stihla jsem k tomu ještě zaběhnout do večerky pro knedlík a už jsem jen mohla vyhlížet rodiče.

Smrtící mix od dcery z lásky

Když přišli domů, byli opravdu překvapení, tohle ode mě nečekali. Nejprve si mysleli, že něco od nich chci, nemohli uvěřit tomu, že jsem byla na houbách a připravila jim večeři jen tak, protože se nudím a chtěla jsem jim udělat radost. Opravdu jim chutnalo a mě to hřálo u srdíčka, měla jsem neskutečnou radost, že mají radost oni.

V noci se ale situace změnila, rodičům začalo být zle, měli teploty a zvraceli snad po celém bytě. Svíjeli se v křečích a mě ani v tu chvíli nedošlo, že bych jim mohla naservírovat jedovaté houby. Tátovi to ale cvaklo, slabým hlasem se mě zeptal, co jsem do té omáčky dala, jestli jsem je chtěla zabít. To už jsem ale raději volala záchranku a modlila jsem se, ať se z toho dostanou, byli totiž úplně zelení a vůbec nevypadali dobře.

Uršula (16): Trpím hyperhidrózou a potím se jako kůň i při běžných aktivitách. Okolí se mi směje a já se trápím.

V nemocnici jsem se dozvěděla, že po výplachu žaludku se ukázalo, že houby nebyly úplně všechny jedlé. Až následné testy ukázaly, co všechno jsem jim do omáčky přimíchala. A byl to opravdu smrtící koktejl. Zaměnila jsem snad všechno, co šlo, a doktor si jen klepal na čelo. Naštěstí to nebyly smrtelně jedovaté houby, ale když kdybych jich náhodou dala do omáčky ještě více, už by mohl nastat vážnější problém.

Rodiče se nakonec zotavili a ani mi moc nenadali, jen jsem dostala doživotní zákaz houbaření. Za ten jsem opravdu ráda, protože dodnes mě trápí, co jsem způsobila a už vůbec nechci domýšlet, co se mohlo dalšího stát. Ještěže žijí!

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT