Už od útlého dětství jsem musela být svědkem toho, jak můj otec brutálně napadá mou matku, bil a nadával jí snad za všechno, co udělala. Nezáleželo na tom, zda to udělala dobře, nebo špatně. Pokud jemu se něco nepodařilo, okamžitě si to na ní vybil. Jak jsem rostla, začal napadat už i mě.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Poprvé mě zbil v mých šesti letech, to mi dokonce tekla krev z nosu a pamatuji si to dodnes, jako by to bylo včera. Na rozdíl od své mámy, já jsem si to nechtěla nechat líbit, a tak mi došla trpělivost a poslední útok jsem nahlásila na policii a vypovídala i sociálce. To, jak zareagovala moje matka, jsem ale vůbec nepochopila.