Dopis, který přinesla pošťačka, nepotěšil mě ani moje rodiče. Jediné, co v něm stálo, bylo, ať se dostavím k podání vysvětlení na policii. Naši mi nevěřili, že opravdu netuším, o co se jedná a ve mně byla malá dušička.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Hrozně jsem se tam bála jít a netušila jsem, co mě čeká. To, co mi tam sdělili, mě naprosto šokovalo.
Byl to naprosto obyčejný den
Byl to den jako každý jiný. Ráno jsem se probudila opět pozdě, takže aniž bych se nasnídala, popadla jsem tašku a utíkala do školy. Den se mi neskutečně táhl a já se těšila, až odpoledne vyrazím s kamarádkami do parku, kde jsme se scházeli se zbytkem naší party. V posledních dnech jsem tam chodila raději, protože jsem se dala dohromady se skvělým klukem. Kuba byl už plnoletý a já se díky němu také cítila dospělejší.
Byla jsem ráda, když zazvonil zvonek ohlašující konec vyučování. Na nic jsem nečekala a rychlým krokem jsem se vydala k domovu. V bytě jsem si jen chtěla odložit tašku, převléct se do něčeho pohodlnějšího, poupravit make-up a vyrazit. Jenže mě zarazila máma. Vážným tónem mi přikázala, abych se na chvíli posadila v kuchyni. V ten moment mi bylo hned jasné, že se něco stalo, a tak jsem bez reptání poslechla.
Přišel mi úřední dopis, který nevěštil nic dobrého
Jen přede mě položila nějakou úřední obálku a čekala, až se na ni podívám. Opatrně jsem ji vzala do rukou a pomalu vyndala její obsah. Po oku jsem se podívala na mámu, ale ta se ani nehnula. Když jsem si všimla, že tento dopis je adresovaný mě, sevřel se mi nervozitou žaludek, ale i přes to jsem začala číst. Policie České epubliky mě vyzvala, abych se přesně za týden dostavila na jejich oddělení k podání vysvětlení. Nic víc tam napsané nebylo.
Vůbec jsem tomu nerozuměla. Máma stále nic neříkala a čekala, co na to řeknu já. Jenže já neměla co. Podívala jsem se na mámu a jen jsem zakoktala, že netuším, proč si mě předvolali. Její tvrdý výraz mě ubezpečil v tom, jak moc je naštvaná, a jen jsem se modlila, aby to už nevěděl otec. Máma mi nevěřila, že jsem nic neprovedla a začala se mě vyptávat. Neměla jsem slov. Nevěděla jsem co říct a bála jsem se, co po mě chtějí.
Otec taky nevěřil tomu, že nevím, o co se jedná
Máma mi prostě nevěřila. Bezdůvodně si mě tam určitě nepozvali. Nakonec mě ven za kamarády nepustila a čekali jsme, až se vrátí otec z práce. Z něho jsem měla snad ještě větší strach než z policie. Když přišel a přečetl si dopis, celý zbrunátněl. Začal na mě křičet, ale dostal stejnou odpověď, jak máma před tím. Já prostě nic nevěděla.
Týden, který jsem prožila, než jsme přijeli na policii, byl nepředstavitelný. Stále jsem na to myslela, žaludek jsem měla jak na vodě a nemohla jsem dobře spát. Dokonce jsem dostala pětku z přírodovědy. Nedokázala jsem se na ten test vůbec připravit. Když nastal den D a my stáli před kanceláří jednoho z policistů, byla jsem už s nervy úplně na dně. Policista nás však přivítal s úsměvem na rtech a všem nám pokynul, abychom se v klidu posadili.
To, co jsem se dozvěděla od policisty mi, vyrazilo dech
Rodiče, jako mí zákonní zástupci, samozřejmě museli být přítomní, a já se tak cítila ještě hůř. Okamžitě jakmile jsem dosedla na židli, rozbrečela jsem se. Už jsem ty nervy nevydržela. Policista mě začal smířlivě těšit, abych se ničeho nebála. Jen potřeboval několik informací ohledně Kuby. Prozradil mi, že je podezřelý z přechovávání a distribuce marihuany a když mu procházeli sociální sítě, zjistili, že jsem s ním nejvíce v kontaktu, a proto mě zavolali.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Lea a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Slíbila jsem, že se s Kubou okamžitě rozejdu
Já na ně koukala naprosto neuvěřitelně. Vůbec jsem netušila, že by Kuba něco takového dělal. Přiznala jsem, že je to můj nový přítel, ale víc sem jim pomoct nemohla. Máma s tátou samozřejmě z výběru mého nového přítele nadšení nebyli – a já jim potom musela slíbit, že se s ním rozejdu a taky jsem to udělala. S tímhle jsem nechtěla mít nic společného, ale neskutečně mě to mrzelo. Přesto jsem byla ráda, že mě na policajtech nečekalo něco horšího.
Sandra (16): Jsem ošklivá a chytrá. Spolužákům dělám úkoly, a oni mě za to berou s sebou ven.
Kuba nakonec svému trestu neunikl a dostal podmínku. Rodiče se mi omluvili, že mi nedůvěřovali, a já si teď hledám nového přítele, dávám si však pozor, abych se znovu nezamilovala do někoho, kdo má problém se zákonem.
