Laura se uzavřela do sebe a stáhla se před světem. Ve třídě se tato událost roznesla a na Lauru se teď každý začal dívat jinak. Už alespoň nemusela nic skrývat. Lauře trvalo několik let, než pochopila, že se nemá za co stydět, že za své tělo nemůže. Předsudky lidí ale dokážou hodně ublížit. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Laura se nakonec chytla úplně někde jinde. Když neměla kamarády, našla si zvířata a o ty se dnes s láskou stará a jezdí na koních. Laura pokračuje: „Dnes jsem konečně zase šťastná. U koní se nemusím odhalovat, takže moc lidí tam o mé lupence neví. Mám tam dvě moc dobré a ty jediné to ví. Tak mi to ale vyhovuje.“