Laura vzpomíná: „Nikdy jsem si to moc neuvědomovala, když přišlo období a bylo to horší, zůstala jsem i pár dní doma. Maminka o mě pečovala a až ta nejhorší bolestivá vyrážka ustoupila, bylo všechno zase dobré. Jenže jakmile jsem začala dospívat v ženu, všechno se změnilo. Bylo to horší pořád víc a víc, ložiska se mi objevovala daleko větší a ukrutně to bolelo. Doktor říkal, že je to tím, že jsem v pubertě, že se to zase upraví. Lupénku ale nikdo nevyléčí a já jsem se nemohl pořád schovávat doma. Navíc jsem pořád tancovala a nemohla jsem vynechávat tréninky. A tam poprvé jsem si uvědomila, že vlastně nemám moc kamarádů a také, co je tím důvodem. Na to nikdy nezapomenu.“

Vrstevníci se jí štítili

Když Laura jednou přišla na trénink a oblékla si taneční úbor, její partner s ní odmítl tancovat. To pro Lauru bylo ponižující a moc se trápila. Na rovinu před celou skupinou řekl trenérce, že s ní tancovat nebude, protože se jí nechce dotýkat, když má tak hnusnou kůži. Všichni si dokážeme představit, jak tohle muselo Lauru ranit. Trenérka se snažila chlapce přesvědčit, ale marně. Pro Lauru tak najednou nebyl partner – a to ve společenských tancích znamená jediné. Když nemáš s kým, nemůžeš tancovat.