Laura (16): Začalo to jako nevinná hra, nakonec mi zůstaly jen oči pro pláč a ztratila jsem dva důležité lidi

Mám (nebo vlastně měla jsem) nejlepší kamarádku Pavlu. Známe se od školky, vždycky jsme byly nerozlučná dvojka a všechno jsme dělaly společně. Spojoval nás také stejný vkus, co se týče kluků. Když jsem si našla svého prvního přítele Marka, Pavla mi to přála, ale myslím, že i trošku záviděla. Moc ale neměla co.

On byl hodně na holky, kromě mě balil i jiné – a já jsem to věděla. S Pavlou jsme se rozhodly, že si s ním trošku pohrajeme, ale tato hra se nakonec zvrtla a já jsem zůstala úplně sama, bez kluka i bez nejlepší kamarádky.

Zkus ho sbalit!

Marka jsem měla moc ráda, ale věděla jsem, že on to necítí úplně stejně jako já. Pořád se totiž obhlížel i jinde, věděla jsem, že asi brzo nebudu jeho jediná. To mě mrzelo, ale místo brečení doma do polštáře jsem se rozhodla ho trošku otestovat a možná i potrestat. Pavla se mu totiž také líbila. Jednou, když u nás spala, jsme vymyslely plán. Měla ho zkusit sbalit a pak odkopnout  – samozřejmě kvůli mně. Jeho to mělo potrápit a nás pobavit.

Bavil se jen někdo

Ze začátku nám to vycházelo skvěle. Marek se chytil na udičku, za Pavlou začal běhat jako mlsný pes a ona mu dala vždycky nějakou naději a pak zase couvla. Chvíli jsme se tak vážně bavily, on z toho byl úplně na větvi, viděla jsem na něm, jak moc ho to žere, přitom on neměl ani tušení, že já o tom vím. Jenže netrvalo to dlouho a Pavla se do Marka doopravdy zakoukala a řekla mi, že k němu začíná něco cítit. Hrozně jsme se pohádaly, měla to být přece jen sranda a ona se na mě vykašlala a raději si vybrala toho sukničkáře Marka.

Začali se vídat, po nějaké době už i přede mnou. Pavla mu všechno pověděla, mě pak řekla, že končí, že ho má ráda, a když já si ho nevážím, ona bude. To byla pro mě obrovská rána. Cítila jsem se podvedená a opuštěná.

Přišla jsem o oba

Pavla s Markem spolu teď chodí a vypadají jako ten nejspokojenější pár. Já se na to musím dívat. Oba jsem ztratila, s Pavlou už se nekamarádíme a Marek mě ani skoro nepozdraví. Moc mě mrzí, že jsem vůbec něco takového vymyslela, vlastně si za to můžu sama, já jsem je v podstatě dala dohromady.

Netušila jsem – a ani by mě to ve snu nenapadlo, že mě moje kamarádka takto zradí.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
zavřít reklamu