Vždycky jsem si přála mít doma kočičku, tahle roztomilá zvířátka zbožňuji už odjakživa a dlouho jsem naše přemlouvala, aby mi jednu dovolili mít také doma. Byla jsem neskutečně šťastná, mé štěstí ale netrvalo příliš dlouho.
Ukázalo se, že jsem na kočičí chlupy alergická, a moje Micinka tak musela jít z domu. Byla jsem zklamaná a smutná, naštěstí naše hodná sousedka se mojí lásky ujala a já za ní můžu teď alespoň chodit.
Micinka vyskočila z krabice a já se rozplakala
Rodiče vždycky odmítali mít doma jakékoliv domácí zvířátko. Já jsem je ale roky přemlouvala, aby mi dovolili kočičku, kočky jsou moje láska a mám jejich obrázky úplně všude. Když mě vzali na gymnázium, byli na mě doma všichni moc pyšní – a za odměnu jsem konečně svou vysněnou Micinku dostala.
Když to malé chlupaté stvoření vylezlo z krabice, štěstím jsem se dokonce rozplakala. Micinku jsem učila chodit na záchod, byla čistotná, poslušná – a já jsem jí věnovala všechen svůj čas. Dokonce se mnou mohla spát i v posteli.
Zdravotní obtíže odhalily alergii
Jenže netrvalo to dlouho, začala jsem mít vyrážky, často jsem kýchala a teklo mi neustále z nosu. Když jsem ale šla ven, všechno se uklidnilo. Obtíže se stupňovaly, otékala jsem a na oči jsem už skoro neviděla. Mamce došlo, co se děje. Může za to Micinka a její chlupy.
Vzala mě na testy a obavy se potvrdily. Jsem na kočičí chlupy alergická, a doma tak kočičku mít nemůžu. Byla jsem z toho moc smutná, probrečela jsem celé noci, naši si vzali Micinku k sobě do ložnice a přestali mě k ní pouštět – začala jsem tak za ní chodit tajně. Bylo mi ale jasné, že jí budu muset najít nový domov.
Čtěte také: Sára (16): Z mého otce je žena. Snažím se to pochopit, ale neodpustím mu, že to provedl mámě.
Do útulku prosím ne!
Odmítala jsem ji dát do útulku – nechala jsem si proto vytisknout letáčky, že Micinku daruji hodné rodině. Něco jsem také dala na internet a čekala jsem, kdo se ozve. Pak jsem potkala před domem naši sousedku – starší paní, které před nedávnem umřel pejsek. A bylo rozhodnuto! Nabídla jsem naší sousedce Micinku a ona byla stejně šťastná, jako když jsem ji dostala já.
Můj miláček se tak dostal do těch nejlepších rukou a teď alespoň vím, jak se jí daří a občas, když si dám léky, ji můžu chodit také navštěvovat.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
