Mám mladšího brášku, kterému je pět let. Maminka nás často nechává samotné doma a myslí si, že se o bratra postarám. Jenže když jsem nám chtěla uvařit večeři, zapomněla jsem oddělat ze sporáku utěrku, a ta od ohně chytla.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Vyhořeli jsme a teď musíme bydlet u babičky. Nejhorší je, že se o nás mamka vůbec nebála a já jsem ještě dostala pořádně vynadané.
Pořád někde pryč
Tátu jsme nikdy neměli a vychovává nás jen maminka. Protože pracuje jako servírka, je často celé dny i noci v práci. Nechává nás doma samotné, protože nás nemá kdo hlídat. Babička žije sto kilometrů od nás, a tak nás nechávala doma samotné velmi často.
Trvá to už asi dva roky – a já jsem si za tu dobu už stačila zvyknout. Umím něco uvařit, dokážu brášku okoupat i uspat, a i když je nám doma smutno, maminka mi vysvětlila, že to jinak zkrátka nejde. Peníze potřebujeme a ona musí vydělávat.
Vždycky dostanu přesné instrukce, co mám dělat, mamka nám nachystá i jídlo a snaží se být co nejdřív doma. Ne vždy se to ale podaří. Když má volno, je s námi pořád a všechno nám vynahrazuje, nikdy by mě nenapadlo si stěžovat, že jsme často sami doma. Jenže s malým bráškou je to někdy vážně dřina.
Hyperaktivní dítě, které se musí pořád hlídat
Můj bráška je ale opravdu živé dítě, a tak jej musím mít pořad pod dohledem. On chvíli neposedí, neustále něco vymýšlí a mě vůbec neposlouchá. Snažím se dělat, co můžu, jen abych mamince pomohla. Někdy poprosím i sousedku, která je sama a ochotně mi pomáhá, když například jdu vynést odpadky nebo potřebuji nachystat koupání. Občas byla potřeba nachystat také jídlo, protože maminka ne vždy stíhá. Já se do toho musím ještě učit do školy.
Naposledy nám maminka nestihla nachystat vůbec nic. V lednici byla jen vajíčka – a ty máme s bratrem oba moc rádi. Udělat je umím, to není pro mě žádný problém. Jenže můj neposedný bráška je občas fakt šílený – a já jsem situaci nezvládla uhlídat.
Zatímco jsem na pánvičku dala vajíčka, abych nám udělala volské oka, bratrovi spadla sklenička a začal děsně vyvádět, rozběhla jsem se tedy za ním. Neuvědomila jsem si ale, že jsem nechala na lince kousek od sporáku utěrku na nádobí. Ta mezitím vzplála, a když jsem se vrátila do kuchyně, už hořela.
Všude bylo hrozně moc dýmu, začalo být i horko. Vzala jsem bráchu a vyběhli jsme k sousedce, zvonili jsme jako o život a na celé kolo jsem křičela, že u nás hoří, ať někdo zavolá hasiče. Maminka nám totiž doma telefon nenechávala a já vlastní ještě nemám.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Kristýna a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Byt, do kterého jsme se nemohli vrátit
Po příjezdu hasičů bylo jasno. Do bytu už jsme se nemohli vrátit. I když požár uhasili poměrně včas, bylo všechno v havarijním stavu a my jsme tak museli jít bydlet k babičce. To ale mamince způsobilo velké problémy s prací. Babička bydlí opravdu daleko, a máma navíc začala mít problémy, protože nás nechávala doma samotné velmi často.
Moc mě zamrzelo, že o nás snad ani neměla strach. Místo toho, aby mě objala a utěšila, dostala jsem nadané, že jsem nezvládla uhlídat bratra a ani uvařit obyčejná vajíčka. Všechnu vinu teď svaluje na mě. Kvůli mně prý máme problémy. Já si to samozřejmě moc vyčítám, tohle jsem opravdu udělat nechtěla.
Co bude dál?
Ani nevím, co s námi teď bude dál. Mamka pořád něco řeší a na mě se zlobí. Přijdu si hrozně, zastání jsem ale našla alespoň u babičky. Ta mamce vynadala, že nás neměla nechávat tak často samotné, my jsme měli opravdu jen hlad. Snažila jsem se, ale dopadlo to požárem a mě to moc mrzí. Možná si ale mamka konečně najde normální práci a bude s námi více doma.
To bych si moc přála. I když u babičky je nám momentálně dobře.
