Každá holka chce být na svém rande krásná a oslňující. To mě se tedy vůbec nepovedlo, i když jsem se na tohle rande připravovala skoro celý den. Povedlo se mi zajistit si takový trapas, že teď se tomu klukovi vyhýbám raději velkým obloukem.
Doufám, že mi brzy rovnátka sundají a já už se nebudu muset při každém soustu hlídat.
Konečně mě pozval
Ivan byl kluk, kterého jsem obdivovala a ve škole sledovala asi dva roky. Je stejně starý jako já, jen chodí do vedlejší třídy pro sportovce. Ivan je totiž fotbalista, je to vysoký blonďák a má moc hezký úsměv. Líbí se snad všem holkám v naší třídě, ale je dost nesmělý a nikdy jsem ho s žádnou holkou neviděla. Snažila jsem se upoutat jeho pozornost, jak jen to šlo, nosila jsem krátké sukně a začala jsem se kvůli němu dokonce i malovat. Nic nepomohlo.
Jednou jsem ale přemluvila svou kamarádku, aby mě doprovodila na stadion, kde měli fotbalisté zrovna přátelský zápas. Myslela jsem si, že když se objevím na jeho zápase, všimne si mě snad lépe. A skutečně se to povedlo. Všiml si mě, a dokonce jsme se dali během přestávky do řeči. Byla jsem sice nervózní, ale moc jsem si to užívala. Když později zápas skončil, Ivan za mnou přišel a pozval mě na rande. Nemohla jsem tomu uvěřit, on mě vážně pozval! Byla jsem štěstím bez sebe a moc se na naše setkání těšila.
Dlouhé přípravy
Měli jsme se sejít za týden, řekl mi, že mě vyzvedne a potom zajdeme ven na procházku do parku. I přesto, že to nebylo žádné terno a na procházku nemusím jít v těch nejlepších šatech, chtěla jsem si s přípravou dát záležet, a tak jsem neponechala nic náhodě. Kamarádka mě pomohla se hezky nalíčit, maminka mě pro změnu učesala a také jsem si pořídila novou voňavku. Byla jsem opravdu jako ze škatulky a už jsem jen čekala, až mě doma vyzvedne můj idol.
Ivan skutečně přišel v domluvený čas a vyšli jsme si. Moc jsme se bavili, měli jsme si stále o čem povídat, já jsem předstírala neobvyklý zájem o fotbal, i když mě ve skutečnosti moc nezajímal. V parku jsme si sedli na lavičku a chvíli se drželi za ruce, když k nám přistoupila starší žena a hrozně moc se usmívala. To byla Ivanova babička, která šla právě na návštěvu ke své kamarádce.
Nešla s prázdnou a měla s sebou makové buchty. Trvala na tom, že si musíme také vzít a ochutnat. Na tom by nebylo nic zvláštního, přece nemohu urazit jeho babičku, jenže já nosím rovnátka. A mák a rovnátka opravdu nejdou k sobě. To mi v tu chvíli ale vůbec nedošlo.
Jen si vezměte, děti
Každý jsme tedy přijali kousek buchty od babičky a s chutí se pustili do jídla. Buchty byly vážně moc dobré, poděkovala jsem a pokračovala v jídle. Ivanova babička měla radost a také pokračovala ve své cestě. Když jsem ale buchtu dojedla, usmála jsem se na Ivana a chtěla pochválit dílo jeho babičky.
Na jeho zděšený výraz ale nikdy nezapomenu. Jakmile jsem se usmála, viděl celou mou pusu ve své kráse. Mezi rovnátky mi uvíznul snad všechen mák z těch výborných buchet a já jsem se neuvěřitelně znemožnila. Ivan se nejprve tvářil zděšeně a pak mi s ledovým klidem řekl, ať jdu už raději domů a udělám si něco s tím úsměvem. V tom mi to došlo a šíleně jsem se začala červenat.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Klára a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Zakryla jsem si ústa a tiše jsem šeptla, že se omlouvám. V rychlosti jsem utekla domů a probrečela jsem snad celou noc. Teď se mi Ivan raději vyhýbá.
