I taková obyčejná hra, jako je honění se s přáteli, může mít vážné následky. Katka si nikdy nemyslela, že by mohla skončit na invalidním vozíku. Osud tomu však chtěl jinak, a ona se musela naučit žít se svým hendikepem, který ji bude provázet do konce života.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Katka poprvé mohla na koupaliště bez doprovodu rodičů
Bylo parné letní odpoledne, a Katka s ostatními kamarády se vydala na nedaleké městské koupaliště. Její nadšení nebralo konce, protože to byl první rok, kdy tam mohla jít sama, bez doprovodu rodičů a těšila se, jak si to s přáteli užije. Šel s nimi také její idol, do kterého byla tajně zamilovaná. Snažila se před ním předvádět už po cestě na bazén, a ten na její hru celkem rád přistoupil.
Vodní hrátky si užívali všichni
Katka si vzala ty nehezčí plavky, které doma našla, a doufala, že se všem budou líbit. Teplo ten den bylo tak neúprosné, že okamžitě všichni naskákali do bazénu. Chvíli plavali, chvíli na sebe šplouchali vodu nebo se snažili pouštět do jiných vodních radovánek. Katka si to náramně užívala. Když vylezli z bazénu, chtěla Katka na sebe upozornit, a proto se rozběhla, aby chytila svého vyvoleného kluka a pokusila se ho hodit zpět do bazénu. Ten před ní začal utíkat.
Katka při pádu narazila na hranu bazénu
Chvíli se honili kolem bazénu, když v tom Katce podjela noha a ona spadla do vody. Jenže nevyplavala. Narazila při pádu na hranu bazénu. Ostatní pro ni skočili a rychle ji z vody v bezvědomí vytáhli. Katka se probrala až v nemocnici. Chvíli kolem sebe zmateně koukala, ale pak jí začalo docházet, co se stalo. Cítila, že má zafixovaný krk a bolela ji ruka. Chtěla se pohnout, ale nemohla. Vůbec necítila nohy. Jako by tam dole prostě nebyly.
Lékaři Katce nedali žádnou naději na úplné uzdravení
Verdikt lékařů byl nekompromisní. Řekli Katce, že její zranění bylo tak vážné, že už nikdy nebude chodit. Její rodiče plakali, a Katce úplně nedocházel význam slov, která právě slyšela. Věděla však, že už nikdy nebude nic stejné. Po propuštění z nemocnice následovala ještě terapie, a Katka se musela začít smiřovat se svým novým životem. Museli se s rodiči přestěhovat do bezbariérového bytu a učila se pracovat s vozíkem.
Život se jí změnil od základů
Nejtěžší pro Katku bylo, že musela opustit školu, kterou měla tak ráda, a kvůli tomu přišla také o kontakt se svými přáteli. Jejich škola totiž nebyla uzpůsobena pro dívku na vozíku. Katka proplakala spoustu nocí, ale její život se už nedal vrátit do starých kolejí. Neměla jinou možnost než to přijmout tak, jak to je. V nové škole poznala jiné lidi, hlavně takové, kteří prožívali podobné osudy a pomohli Katce se s touto situací vypořádat.
Katka už nebude nikdy jako dřív – a její život taky ne, ale bojuje. Postupně se učí být i s tímto hendikepem soběstačná a dívat se na život z jiného pohledu. Díky této zkušenosti musela rychle dospět.
