Jůlie (17): Když mi došlo, že se mi líbí holky, přiznala jsem se k tomu rodičům a ulevilo se mi

Sexuální orientace v mladém věku je velmi zrádná. Jůlie poslouchala jen samé narážky na to, jestli už má kluka. Připadala si divně, protože se snad nenašel za celý její život ani jeden, který by se jí líbil. Ve společnosti holek to však bylo jiné. Došlo jí, že je lesba a bylo načase se svěřit rodičům. Přišla úleva.

Jůlie vyrůstala jako všichni její vrstevníci

V dětství si Jůlie raději hrála s autíčky a prala se jako kluk. Časem z toho vyrostla a stala se z ní mladá dáma, která miluje pěkné oblečení a ráda se maluje. V něčem však stejně byla jiná. Všechny holky kolem ní už měly kluky, nebo alespoň zažily první pusu, ale ona nic. Při představě, že by ji měl nějaký kluk pobílit, se jí dělalo špatně. Bála se, že s ní není něco v pořádku.

Holčičí večer u kamarádky Klaudie nedopadl, jak čekala

Jednoho dne se domluvila se svou kamarádkou Klaudií, že si udělají holčičí večer a Jůlie u ní přespí. Večer probíhal naprosto v klidu, bavily se, hrály hry a jedly brambůrky, jenže Jůlie měla neutuchající potřebu kamarádku políbit. Pořád přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby se spolu mazlily. Tu noc toho moc nenaspala a došlo jí, že je nejspíš do své kamarádky Klaudie zamilovaná.

Beznaděj, jakou cítila se snad slovy ani nedá popsat

Jůlie měla problém své pocity pobrat. Jak se mohlo stát, že miluje holku. Tohle přece není normální. Najednou dokázala prožívat pocity zamilovanosti, ale zároveň beznaděje z nastalé situace, a neuměla si s tím poradit. Klaudii se začala stranit a vlastně všem, koho znala. Chodila jak tělo bez duše a bála se s tím komukoliv svěřit. Rodiče se o ni začali strachovat, jestli není nemocná a každou chvíli se Jůlie na to ptali.

Svěřila se rodičům a čekala, že přijde velký křik a hádka

Už nemohla tyto pocity vydržet a sebrala veškerou odvahu, aby se s tím svěřila rodičům, kteří pro ni byli těmi nejbližšími osobami na světě. Rodiče na ni chvíli koukali a Jůlie měla pocit, že na ni každou chvíli začnou neuvěřitelně křičet. Nic takového však nepřišlo. V klidu si spolu sedli a vše probrali od začátku. Svěřili se jí, že sami měli už delší dobu tušení, že to tak s Jůlií bude, ale chtěli, aby na to přišla sama a rozhodla se, jak s tím naloží.

Rodiče ji podpořili, jak nejvíc mohli

Rodiče jí nakonec vysvětlili, že toto není konec světa a není jediná na světě, kdo řeší svou sexuální orientaci. Vždy ji budou mít rádi takovou, jaká je a nikdy se na tom nic nezmění. Ten večer se Jůlie konečně vyspala. S pocitem, že už na to není sama a má se komu svěřit se jí usínalo mnohem lépe. Nakonec se svěřila také své kamarádce Klaudii, ta sice nabyla na holky, ale měla pro tuto situaci pochopení a na jejich kamarádském vztahu se nic nezměnilo.

Jůlie je šťastná, že našla kolem sebe tolik pochopení a sama sebe nechápe, proč to neřekla hned. Mohla si ušetřit spoustu bezesných nocí, a ještě více trápení.

Autor: Michaela Richterová
zavřít reklamu