Hanka (15): Nejsem líná, jen na mě mí rodiče mají přehnané nároky, a vůbec si to neuvědomují

Stává se, že rodiče se snaží kompenzovat na svých dětech to, co sami v mládí nezvládli. Rodiče Hanky chtěli, aby byla premiantka třídy, v gymnastice vyhrávala, a ještě doma udržovala skvostný úklid. Bylo toho na ni moc. Gymnastiku začala nenávidět, a prospěch ve škole se jí začal rapidně zhoršovat. Potřebovala si odpočinout.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Premiantka třídy a výborná gymnastka

Rodiče Hanky na ni kladli vždycky velké nároky. Jejich krédo bylo, že jedině pílí a odříkáním dosáhne těch nejlepších výsledků. Proto jí plánovali dny, aby neměla ani chvíli prostor na lelkování. Ráno musela brzo vstávat, aby si stihla ještě před školou zatrénovat na kladině, kterou jí vyrobil táta, aby mohla trénovat i doma. Po škole utíkala na trénink, který měla 5x týdně a pak se do noci učila, protože dvojka byla považována za špatnou známku.

Rodiče na ni kladli velké nároky

Hanka se musela hodně snažit, aby naplnila očekávání rodičů, ale začalo jí vadit, že ji máma kárá za to, že sem tam donese jinou známku než jedničku. Na gymnastických závodech, pokud nevyhrála, rodiče jen nesouhlasně kývali hlavou, a nikdy od nich neslyšela slova útěchy, která by ji povzbudila do další soutěže. Vždy cítila jen pocit viny a to, jak rodiče zklamala, že si neodváží ze soutěže zlatou medaili.

Spolužáci ji považovali za šprtku

Celý její život jí připadal hrozně náročný. Z gymnastiky už dávno neměla žádnou radost. A v podstatě ji začala nenávidět. Ve škole byla považována za šprta. Měla samé jedničky, a spolužáci neměli možnost poznat, jaká je, protože nikdy neměla čas s nimi trávit odpoledne po škole. Nikdo nechápal, že jí rodiče na to nedávají prostor. Hanka si připadala strašně sama a opuštěná.

Přišlo rapidní zhoršení prospěchu a nechuť do cvičení

Její život jí moc netěšil. Ani sama nevěděla, jak se to stalo, ale z ničeho nic začala být ke všemu apatická. Ve škole se jí rapidně zhoršil průměr, v gymnastice přestala zvládat i ty nejzákladnější úkony a doma odváděla domácí práce jen s velkým sebezapřením. Máma to nedokázala pochopit. V jednom kuse na ni křičela, ať se už vzpamatuje. Nakonec ji vzala na přání Hančiny třídní učitelky k psychologovi.

Psycholog pomohl pochopit Hančiným rodičům, kde je chyba

Po několika schůzkách s psychologem bylo jasno. Rodiče Hanku přetížili a kladli na ni velké nároky. Vysvětlil jim, že tohle je jen důsledek toho, jak chtěli, aby byla ve všem dokonalá a sebemenší neúspěch se u nich doma netoleroval. Konečně to došlo také rodičům, jak se k Hance chovali. Společně si všichni doma sedli a vyslechli si Hanku, co vlastně chce také ona sama. Od toho dne se spousta věcí u nich doma změnila.

Hanku pomalu zase začíná bavit život. Známky se jí zlepšily, ale do gymnastiky už se asi nevrátí. Chtěla by malovat. A rodiče ji v tom kupodivu podporují.

Autor: Michaela Richterová
zavřít reklamu