Bára (14): Můj bratr je mentálně retardovaný. Já se ho bojím a nechci ho hlídat

Mám brášku, kterému je sedmnáct let. Svým chováním, mluvením a tím, jak se pohybuje, ale připomíná malé dítě. Rodiče s ním mají moc práce a někdy potřebují pomoci. To pak chtějí, abych ho hlídala, což úplně nesnáším.

Někdy se ho dokonce bojím, nikdy nevím, co udělá, i když zlý není. Navíc je to s ním moc těžké.

Vím, že za to nemůže

Já samozřejmě vím, že on za to nemůže, je prostě postižený a má to už od narození. Vzpomínám si, že jako malá holčička, když jsem chodila do školy, jsem se ho děsně bála a mí kamarádi mě strašili, že ke mně v noci přijde, vytáhne mě z postele a unese mě. Dneska už vím, že se toho opravdu bát nemusím, to však neznamená, že mě už neděsí.

Je s ním sice i někdy sranda, ale jeho postižení je hodně rozsáhlé a maminka říká, že už má podlomené i zdraví, protože pořád hůř a hůř chodí. Já tomu moc nerozumím, ale vidím, že naši jsou už z toho všeho hodně unavení a zoufalí.

Když ho musím hlídat, je mi špatně

Protože naši potřebují někdy taky čas pro sebe nebo si musí něco rychle zařídit, nechávají mě s bratrem samotnou. Chtějí, abych ho hlídala a postarala se o něj, protože jsem už na to dost stará. Vždycky, když s ním mám zůstat o samotě, je mi z toho zle.

Bojím se s ním být sama a opravdu mě to děsí. Není moc mluvný a spíše vydává zvuky, když něco chce, taky je nevyzpytatelný. Aniž by si to on sám uvědomoval, vždycky udělá něco, co mě vystraší. Moc ani nevím, jak se s ním mám bavit. Prostě jsem mnohem klidnější, když jsou s námi i rodiče nebo někdo jiný z dospělých.

Máma se ho nechce vzdát

Naši musí pracovat a bráška vyžaduje opravdu stálou péči. I když je někdy maminka už na dně, za žádnou cenu se ho nechce vzdát. Slyšela jsem jednou tátu, jak si s mámou povídá o nějakém ústavu, kde by mohl být šťastnější mezi svými, se stejně postiženými lidmi. Ale pochybuji, že by na něco takového mamka přistoupila.

Není to snadné, mít takového staršího bratra.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT