Aneta (13): Když se zavřely školy, měla jsem obrovskou radost. Konečně jsem mamince řekla, co se děje ve škole

Když se zavřely školy kvůli epidemii koronaviru, děti měly poměrně velkou radost, zatímco rodiče z domácí výuky už tolik nejásali. Domácí karanténa však mnohým lidem změnila život úplně od základů, dospívající Aneta konečně našla sílu přiznat mamince, že jí je doma lépe, protože to ve škole nemá vůbec jednoduché.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Nevím, proč se mi smějí – a tak jsem to tajila

Aneta žije jen se svou maminkou v malé garsonce na okraji Prahy. Maminka pracuje jako prodavačka, a tak si rodina žije poměrně skromně. I přesto jim však nic nechybí, a Aneta, která si přijde stejná jako ostatní děti ani neví, proč se jí ve škole spolužáci občas smějí nebo se s ní přestanou z ničeho nic bavit. Velmi si to však brala k srdci a pokaždé, když přišel nějaký konflikt se spolužáky. Uzavřela se do sebe a začala mít hodně špatné známky. Nikdo nic neřešil, dokud nepřišla karanténa.

Aneta přiznává, že netuší, proč jsou na ni spolužáci občas tak zlí a urážejí ji. Jelikož jde o obecné nadávky, Aneta neví, co se děje, a tak si všechno raději nechávala vždycky pro sebe.

„Chodím do sboru, kde mám dvě dobré kamarádky a s těmi trávím svůj čas. Jedna je o rok mladší a druhá zase o dva roky starší, takže nechodíme do jedné třídy. V naší třídě tak nemám nikoho, často se mi pošklebují, dělají na ně sprostá gesta nebo mi třeba záměrně nikdo nepůjčí sešit na opsání látky, když přijdu po nemoci. Nevím, co je tím důvodem, jsem úplně normální holka, jako všechny. Snažím se to neřešit, ale hodně se to odráží na mých známkách. Během domácího učení s mámou jsem jí konečně dokázala říct pravdu a hodně se mi ulevilo,“ vypráví Aneta.

Vždyť ti to tak jde

Aneta nikdy nepatřila mezi jedničkářky, vynikala spíše svým uměleckým nadáním. Ve školním sboru zpívá už od první třídy a patří k nejlepším. S učením to bylo horší, ale nikdy nebyla úplně na propadnutí a nenosila pětky. U Anety se totiž známky dost střídaly. Někdy to bylo bez problémů, a následně potom dostávala horší známky i přesto, že se doma učila a ve škole dávala pozor. Ani maminka, ani učitelé však nechápali, co se děje.

Až když se uzavřely školy a Aneta se musela začít učit doma, přišla její maminka na to, že má doma velmi bystrou a chytrou slečnu. „Maminka viděla, že se učím doma dobře, a tak začala pátrat po tom, proč ve škole mi jde učení hůř. Když už na mě naléhala moc, všechno jsem jí řekla. Ve stresu bývám ze spolužáků. Vždycky mě rozhodí natolik, že i když něco umím, nedokážu se soustředit a zvládnout test tak, jak bych mohla,“ pokračuje Aneta.

Zděšení i velká podpora

Anetina maminka byla ze začátku samozřejmě ve velkém šoku. Vůbec netušila, že by její dcera mohla mít problémy se šikanou. Přesto se snažila svou dceru pochopit a nezačít panikařit. Aneta maminku poprosila, aby situaci neřešila nijak radikálně, a raději si s ní více povídala. To se povedlo, maminka dokázala dceru uklidnit, dodat jí sebevědomí a teď se společně snaží zvládnout i Anetinu pošramocenou psychiku.

Prožíváš podobné životní útrapy jako Aneta a ráda by si se s nimi svěřila? Napište nám na email [email protected]

„Kdyby to nepomohlo, jsem ochotná zajít později i k nějakému odborníkovi, maminka říká, že to není ostuda a nikdo se to nedozví. Stejně bych raději všechno zvládla sama, přemýšlíme i o změně školy. Jen nevím, co by bylo se sborem, ten já opustit nechci. Teď mi je dobře a musím přiznat, že mi karanténa v mnohém pomohla,“ končí své vyprávění Aneta.

Aneta se konečně otevřela své mamince a vidí na tom samé pozitiva.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT